Bydlení jsem začala řešit docela dost pozdě, a to asi měsíc a půl před odletem. Už od začátku jsem věděla, že dohoda UK se vztahuje pouze na úhradu školného. Ubytování, stravu a letenku si tak musím platit ze svého. Studenti z ČVUT, kterých jede na K-State kolem deseti, mají dohodu o mnoho výhodnější a výměnný pobyt jim pokrývá i koleje a menzu. Já tak měla na výběr z několika možností. Platit si tu samou kolej jako Čvuťáci, zkusit soukromé apartmány pro studenty nebo se domluvit s někým na byt...
Kdybych si platila ubytování na kolejích včetně meal programu na 20 jídel měsíčně, vyplázla bych za 4 měsíce kolem 80 tisíc korun. Každý den bych musela chodit nejpozději v určitnou hodinu domů, nesměla bych mít u sebe žádný alkohol, všechny návštevy bych musela předem hlásit a tak dále. Takže hlavní kritérium pro hledání bydlení byla volnost (žádné galeje :D ). Zajímavé je, že to v US platí úplně naopak než u nás. Jednolůžák je ta nejlevnější varianta, čtyřlůžák je nejdražší.
Druhá možnost bylo bydlení v tzv. University Crossing, což jsou takové soukromé bytové jednotky pro studenty. Perfektní bytové domy, kde je vždy několik apartmá pro 2 nebo 4 osoby. Každý má svůj vlastní pokoj, koupelna je sdílená pro max dvě osoby a nechybí ani terasa, kuchyň a krásný obývák. V každém domě je společenská místnost, posilovna a prádelna. A navíc pro všechny z University Crossing je uprostřed areálu bazén a sportovní hřiště. Když jsem tam posílala žádost, vykolejili mě hned ze začátku. Smlouvu nabízejí pouze na rok, nikoli pro studenty na 1 semestr :(
Ve chvíli, kdy jsem si začala hledat další jiné možnosti, napsala mi Liz. Prý moc milá paní, která zařizuje pro české studenty na K-State host/homestay rodiny. Zajímavé je, že takovou možnost dostávají prý jen čeští studenti (kvůli tomu, že Mantattan má za partnerské město Dobřichovice :D). A Liz, která předem věděla, že jako jedna z mála nedostanu koleje, mi předala kontakt na přítelkyni bývalého českého studenta, Američanku Jessicu. Jessica právě hledala poslední spolubydlící do svého bytu. Nebo spíš takové chaloupky, kterých je v Manhattanu docela dost.
Zavolaly jsme si tedy přes Skype, aby Jessica zjistila, že jsem v pohodě, živá, z masa a kostí, a na dálku jsme si plácly. "Přijímací pohovor" trval asi 1h 10 minut, z čehož Jessi mluvila hodinu a já těch deset minut. Kolikrát jsem se při tom hovoru přistihla, že jsem se úplně přestala soustředit na to, co říká. Mluvila jak zrychlená Miley Cyrus (a to už sama o sobě Miley mluví jako naspeedovaná veverka). A musím se přiznat, že z její angličtiny jsem toho pochopila asi tak půlku. Jessi mimochodem studuje německá studia a filosofii (ufff). A má druhá spolubydlící Isabella veterinu.
S druhou spolubydlící Isabellou, Brazilkou, jsem si zatím pouze psala a uvidím ji až v Manhattanu. Kromě mě, Jessi a Isabelly s námi bude ještě jeden spolubydlící. Jedna malá příšerka jménem Ponyo. Jestli jste koukali na Prima Zoom na nejošlivější zvířata na Zemi, mám dojem, že axolotl mexický byl mezi nimi :D
Bydlet tedy budu nakonec jen pět minut pěšky od campusu (I am a winner...). Blízko to mám i do Aggieville, známé místní čtvrti plné barů, kaváren a obchodů a stejná vzdálenost je i do Manhattan City Parku (kam bych možná mohla chodit běhat :D hm, noo uvidíme).
Žádné komentáře:
Okomentovat