Týden před odjezdem se nesl v duchu zařizování věcí na poslední chvíli (což já bravůrně zvládám), loučení s kolegy v práci v RAULu a poslední last minute kafíčka, obídky (a alkoholy) s kamarády.
V RAULu jsem se loučila asi milionkrát. Nejdřív hostinou, kterou jsem pro svoje Raulí kamarády připravila, pak ještě na posledním závodě v Bílé a potom ještě několikrát, kdy jsme se náhodně či méně náhodně potkali :) A jo, budete mi fakt chybět!
Včera už to bylo horší. Nastala chvíle, kdy jsem musela sbalit 5 měsíců do 23 kilo. I když jsem si před tím dělala pracně seznamy, co určitě brát / co možná brát / co brát, pokud bude místo, nakonec jsem z toho stejně půlku vyházela. Výběrové řízení na boty proběhlo, ale troje se do finálové šestky neprobojovaly.
Ze začátku to vypadalo, že sbalit to všechno do jednoho kufru bude nadlidský výkon. Společně s mamkou jsme si zasportovaly a společnými silami to tam všechno narvali. Jen doufám, že si na imigračním nevyberou zrovna můj kufr. Jakmile ho otevřou, už do dohromady nedaj :D
Furt si v hlavě přetáčím různé situace, které se mi můžou stát a jestli k tomu mám potřebné vybavení. Teď zjišťuju, že nemám třeba plyšáka, nebo příbor, nebo zapalovač! Takže až v divočině potkám nějakého predátora, postříkám ho pepřákem a zapíchnu ho nůžkama z manikury, tak nebudu moct udělat oheň, na kterém bych si ho upekla.
Dobře, konec paniky. Vyrážíme směrem letiště.
Žádné komentáře:
Okomentovat