Jsem tu už pár dní a za tu dobu jsem tu zpozorovala pár věcí. Pro někoho, kdo už v USA předtím byl, je to asi normální, ale někdo jako já se nad tím prostě musel pozastavit. Začnu tím pozitivním, ať nehejtuju hned ze začátku.
1. Howrjding?
Čeho si fakt cením, je to, že jsou všichni usměvaví a pohodoví lidé. Každý Amík, kterého potkám, se na mě usměje, minimálně kývne hlavou nebo alespoň zamává a už hlásí Howrjding? Myšlena je tím samozřejmě otázka How are you doing. Někdy je to ale na ně moc dlouhý, takže prohodí jen What's up, nebo spíš jako Wozp? Zajímavé je ale to, že nikdo vůbec nechce slyšet odpověď. Ze začátku jsem všem ze slušnosti odpovídala. A než jsem stihla říct, Mám se fajn, co ty?, už dávno mluvili o něčem jiném, nebo už byli o deset metrů za mnou.
2. Mají tu věci na všechno
Proč mít jen jednu odměrku, na které máte všechny rysky dohromady? NE. Amíci mají prostě zvlášť odměrku na 50 ml, 100 ml, 150 ml, 250 ml, 300 ml a větší a větší a ještě větší (samozřejmě vše v jejich jednotkách, které ještě pořád nedávám). Mají tu prostě věci na všechno. Třeba když si chcete vzít sváču do školy, mají speciální krabičky ve tvaru toastu, ve tvaru jablka, ve tvaru banánu, ve tvaru příboru.
A proč mít jeden mixér? Koupím si přece jeden zvlášť na kávu, jeden na zeleninu, jeden na vločky, jeden na ořechy a kdo ví co ještě. Také jsem narazila na speciálně upravené ramínko, které je jenom na pásky, druhé je na šály. A protože tu všichni furt něco slavěj, ve Walmartu mají zvláštní oddělení jen na přáníčka k narozeninám a v oddělení na pečení dortů najdete svíčky ve všech možných tvarech, zdobítka na muffiny různých příchutí a barev a marcipánové postavičky ze všech možných seriálů a filmů. Mimochodem Jessi si včera ve Walmartu koupila helmu na kolo v designu Želvy Ninja.
3. Amíci tu nejsou tlustí
I když je tu hambáč, cola a pizza za úplně minimální peníz (2 litry coly třeba jen za 1$), musím říct, že jsem tu potkala zatím minimálně tlustých lidí. Večer se to na ulících, ve škole i v parcích hemží běhajícími lidmi, ve sportovním centru cvičí mladí, staří, kluci, holky. Potkala jsem tam v pátek i dědulu, kterému mohlo být už kolem 90 a běhal ovál s holí v ruce.
4. Na tornádu jsou tu všichni připraveni
Předpověď počasí tu sledují víc, než kdekoliv jinde. Téměř v každé budově školy je basement, kam se můžeme v případě tornáda schovat. Při hrozícím nebezpečí prý hulákají sirény a navíc, kdykoli hrozí jen sebemenší bouřka, každému studentovi přijde mail s upozorněním, že se blíží thunderstorm a do jakého času se máme mít na pozoru. Mimochodem, předevčírem jsme tu měli bouřku (bez tornáda) a bylo to něco úžasného. Vzhledem k tomu, že je Kansas víceméně placka a Manhattan není přesvícený jako Praha, je nádherně vidět na nebe a po celém horizontu. Kdybychom nešli pařit do Aggieville, vydržela bych na oblohu plnou blesků koukat celou noc.
5. Aldi
Aldi je obchod, něco jako u nás Lidl. Mají tam fakt supr levné věci. Nákup jsem tam udělala třikrát levnější než třeba ve Walmartu. A jako avokádo za 0,22$? To prostě muselo jít hned do košíku.
Pozor, teď přijde trošku hejtů:
1. Vůbec nešetří!
Mít rozvíceno v 5 místnostech? Úplná normálka. To, že opustím místnost a automaticky zhasnu, se tu asi nenosí. Celou noc nechají klidně svítit na chodbě. O šetření vody během čištění zubů nebo puštěných větrácích na plné koule, i když není nikdo doma, ani nemluvím. Na druhou stranu, recyklují opravdu všechno. Sklo zvlášť, papír zvlášť, kartony zvlášť, plechovky zvlášť, plast zvlášť a živočišné věci na kompost.
2. Jiné formáty papírů
Když jsem si vytiskla CV na pohovor kvůli práci a pak i vízový formulář, chvíli jsem se ho vzteky snažila narvat do průhledné folie, kterou jsem si přivezla z ČR. Až pak mi došlo, že mají klasické A4 asi o centimetr širší. Moje desky můžou jít také rovnou do pr..... háje :(
3. Hromadná doprava? Přežitek
Když jsme přijeli do Kansas City, do Manhattanu jsme se nemohli dostat jinak než shuttlem (který mimochodem stál 5 600 Kč). Žádné železnice, žádné autobusy, žádné tramvaje. Prostě si člověk musí koupit auto. Naše host family má třeba tři. Vnučka "našich Buylových" dostala k
15. narozeninám auto za 60 000 $ (asi 1,5 milionu korun). Jinak řidičák tu můžete mít už dokonce od 14, ale to jen v tom případě, že studujete na High School, každopádně musíte jezdit jen sami bez dalších pasažérů. Zatím jsem tu neřídila, ale co by mě jako řidiče štvalo, jsou semafory! Umístěné jsou totiž až za křižovatkou.
15. narozeninám auto za 60 000 $ (asi 1,5 milionu korun). Jinak řidičák tu můžete mít už dokonce od 14, ale to jen v tom případě, že studujete na High School, každopádně musíte jezdit jen sami bez dalších pasažérů. Zatím jsem tu neřídila, ale co by mě jako řidiče štvalo, jsou semafory! Umístěné jsou totiž až za křižovatkou.
Chodit pěšky tu Amíky také moc nepotkáte. Já osobně si budu kupovat kolo, protože přejít z jednoho konce školy na druhý trvá 45 minut.
4. Galon, Fahrenheit, míle
Amerika prostě musí mít něco spešl. Kdyby šlo ale jen o jednotky teploty, bylo by to fajn (ty už totiž docela dávám :D). Jenomže oni musí mít jiné míry pro váhu, teplotu, délku, plochu, hmotnost, no vlastně asi všechno. Vtipná byla situace v Country Clubu, když jsme si dávali steak. V závorce bylo u rump steaku 6 OZ. Vzhledem k tomu, že je pohádka Čaroděj ze země Oz z Kansasu, myslela jsem si, že chtěl být jen někdo kreativní a bude to nějaký "steak s překvapením" :D
5. Kluci
Proště Amíci, ať jsou milí a příjemní a úžasní, tak všechno ostatní je prostě bída. Většinou jsou to typy alá "mouchy stězte si mě", "je mi všechno jedno", "radši koukám do země", "jsem nudný líný zpohodlněný Amík". A co se týká vzhledu, taky velká bída. Nakonec zjišťuju, že nejlepší jsou tu stejně Češi :D Možná ještě Australani a Brazilci a tím končíme. Zbytek? BÍDA.
Žádné komentáře:
Okomentovat