Do Newarku jsme přiletěli ve 13:00 místního času. První věc, která nás čekala, byl průchod imigračním. Bála jsem se, že dostaneme nějakého zlého nafrněného Amíka, který nám prohrabe celý notebook, rozebere nás psychologickým pohovorem až do morku kostí a nakonec úplná pohoda. Já schytala týpka jménem Miguel, který se mě akorát zeptal, jestli budu studovat na K-State semestr nebo rok. Za to Katka šla k urostlému fešákovi, s kterým se nebála laškovat natolik, že po ní začali nervozně pokukovat kromě mě i lidé stojící ve frontě za ní :D
Po imigračním jsme se přesunuly vláčkem na terminál C, odkud jsme zhruba za dvě hodiny odlétaly do Kansas City. U gatu jsem očekávala velkou prostornou část plnou míst na sezení, jak to obykle bývá. Omyl. Pouze dvě lavičky, na kterých seděli chlápci s kovbojským kloboukem a patřičným knírem. Jeden vypadal asi takto a nám bylo jasné, že míříme do Kansasu. Státu plného country, kovbojů a slunečničových polí.
V Kansas City jsme se potkaly s klukama z ČVUT, se kterými jsme se poté stuttlem přesunuli do Manhattanu k naší hostitelské rodině. Adresu jsme věděli, nicméně nás předem nenapadlo se podívat, do jaké lukrativní části se to chystáme. Jakmile jsme odbočili do vilové čtvrti plné krásných upravených zahrádek a mega luxusních domů, nestačili jsme zírat. Kolem osmé večer nás přivítali Ken a Kathy Buylovi s úsměvem na tváři, pivem v lednici a nachystanou večeří. Krásní příjemní manželé v důchodu, kteří mají 6 dětí, už ani nevím kolik vnoučat a celkem 17 pravnoučat. Kathy učí děti se specifickými poruchami učení a Ken je bývalý voják.
Žádné komentáře:
Okomentovat