První den v USA byl jako z pohádky. Chvílemi jsme měly s Katkou pocit, že jsme jak Alenky v říši divů a že se nám to všechno jenom zdá...
Ještě ten večer, kdy jsme dorazily na místo, nás Kathy provedla po domě. V suterénu velká herna s barem, kulečníkem a klavírem. V přízemí krásná kuchyň (mají dvoudvéřovou lednici), dva obýváky s luxusní velkou televizí. V patře mají svou ložnici a pak další tři, každá má svou šatnu a koupelnu.
Když nám všechno Kathy ukázala, čekaly jsme, že nás dá s Katkou do jednoho pokoje. Nejen, že nám dala vybrat, kam chceme jít, ale ještě si trvala na svém, ať máme pokoj každá svůj. Já se nakonec uvelebila ve "Wedding room". Pokoj plný fotek a obrázků usměvavých novomanželů, svatebních dekorací, bílých buclatých hrdliček a také velmi starého porcelánového servisu. Postel je fakt jak z pohádky "Princezna na hrášku". Vysoká s několika polštáři. No prostě bomba!
Ráno nás přivítala Kathy a Ken už připravenou snídaní. Už bylo lehce po desáté hodině, Kathy s Kenem vstávali prý kolem sedmé. Ale tak co, jet lag je jet lag. Předali jsme jim dárečky. Já přivezla malé becherovky, čokoládky s motivem Prahy a malé hopíky s Krtečkem pro pravnoučata. Akorát byly jen dva. Kdo měl tušit, že mají pravnoučat sedmnáct :D Katka přivezla skleněné panáky se znakem Slovenska, knížku o Slovensku, medovinu a Šupolienku (doteď jsem nevěděla, co to je).
Po snídani si pro nás rodinka vymyslela, že nám ukáže univerzitu. Jéééj super, na to jsem se těšila nejvíc :) Myslela jsem si, že nás tam jen zavedou autem a my si to pak s Katkou projdeme. Nakonec z toho byla okružní jízda autem. V garáži měli hned tři. Jedno pro Kathy, jedno pro Kena a třetí pro někoho dalšího, kdyby náhodou potřeboval. Sedli jsme si do čeveného Chevroleta. Ken stisknul jedno tlačítko a v tu ránu se začala rozkládat a skládat střecha. WOW. Jedeme kabrioletem.
Projeli jsme kolem pár krásných upravených zahrádek, poté po dlouhé silnici Anderson Ave. Najednou se před námi objevil palác s cimbuřím. "What's that? It looks like a castle." Žádný hrad. To už byla naše univerzita, založena roku 1863 jako první univerzita ve státě Kansas.
O každé budově nám Ken s Kathy povyprávěli, jak se jmenuje, co se tam děje apod. Přišla jsem si jak v tom červeném Sightseeing autobuse, který projíždí s Japončíky Prahou :D
Tato budova s věžičkou je Andersen Hall, nejstarší část univerzity. Je to takový symbol univerzity, který se objevuje na všech plakátech a prospektech. Přímo před ní je velká travnatá plocha, kde studenti posedávají a dělají si pikniky. Hned za Andersen Hall je Kedzie Hall, kde budu studovat já (jestli teda budu mít co. Týden do začátku školy a já ještě pořád nemám všechny předměty). Cestou jsme se jeli podívat i k Bill Snyder Family Stadium, kde se hrají ty velké mega zápasy amerického fotbalu.
Já i rodinka jsme byli zvedaví, jak daleko je Laramie Street, kde budu od příštího týdne bydlet s Jessicou (Američankou) a Isabellou (Brazilkou). Jeli jsme se tedy podívat i tam, akorát bohužel nebyl nikdo doma. Cestou domů jsme se pak stavili ve Walmartu. Něco tak obrovského jsem ještě neviděla. Něco jako Tesco, OBI a Sapa dohromady :D
Ještě ten den jsme se stihli zajet podívat k jezeru Tuttle Creek a poté na večeři do Manhattan Country Clubu, kam šel s námi i vnuk Buylových, Chris. Docela fešák :D Pilotky, jemně nazrzlé fousy a velký americký usměv. Po véče jsme toho ještě neměly dost, a tak jsme si daly s Katkou tři hry kulečníku, který mají Buylovi v přízemí. Hrála jsem to po dlouhé době a bylo to poznat. Katka vyhrála 2:1.
Druhý den, tedy dneska, jsme zažili zase skvělý den. Ráno jsme byli všichni společně v kostele. Opravdový zážitek, zazpívali jsme si několik písní a bylo to fakt moc pěkné. Mně se akorát povedlo vysypat košíček na vybírání peněz, který koloval celým kostelem. No nic, stane se.
Hned potom jsme jeli do Aggieville, kde jsme si dali super brunch. Měla jsem banánový toast s ovocem a javorovým sirupem. Všichni jsme se napucli, takže jsme to šli hned společně vysportovat do rekreačního centra, kam máme jako studenti vstup zadarmo. S Katkou jsme si zaběhaly na vnitřní běžecké dráze, zajezdily na horizontálním rotopedu, zašlapaly na crossových trenažérech a pak jsme si zkusily i vodní veslařský trenažér. Něco jako toto a bylo to fakt super. Zapomněla jsem dodat, že tam celou dobu s námi byli i Buylovi. Jen pro informaci. Kathy je 75, Kenovi 77.
Zítra už nás čeká první den ve škole. Začíná nám tzv. "orientation week". Takže klasické zařizování, papírování, prohlídka po campusu, workshopy ohledně brigád, seznamovací hry apod.
Žádné komentáře:
Okomentovat