Škola jak z Harryho Pottera aneb mé první dny na KSU

Pondělí! Konečně je to tady, první den školy. I když to nakonec nebylo vlastně vůbec o studiu, byl to docela dost zajímavý a nabitý den. Ze začátku dost nuda. Plno keců o ničem, přednášky o bezpečnosti a podobně. Každá z jednotlivých sekcí začínala "Ooooh  I am glad to see you! Welcome to K-State Family" a pak znova a znova a znova. Jako jo, musím říct, že tohle se mi na americkém školství fakt líbí. Každý student je pyšný na to, odkud je. Snaží se do nejvíc zapojit do školních i mimoškolních aktivit a je opravdu hrdý na svou alma mater. U nás školní partiotství skončilo asi hned ráno po seznamováku, kdy jsme ještě všichni odjížděli v tričkách I LOVE MKPR.

Ve velké hale K-State Union jsme se sešli už v 8:00 a v opravdu hojném počtu. Prý nás je ze všech 23 000 studentů na KSU skoro 2 000 mezinárodních, a to celkem ze 100 zemí. Nejvíce bylo pochopitelně Číňanů, pak Indů a na třetím místě byli mám dojem Brazilci.

Po nudném dopoledni jsme šli všichni na oběd, na který jsme dostali každý International student kupón na slevu 3$. Oběd mě tedy stál jen 0,09 $ :) A bylo to mé první nezdravé jídlo (ale fakt dobré). Jinak zhruba nějakých 0,7 l Pepsi stojí 1 $ (25 Kč). Dobrá věc ale na tomto dni byla ta, že jsme dostali trička (zadáčo). A co je zadáčo, to je dobrý. A když je to navíc tričko K-State, tak o to víc.

Na obědě jsem se začala lehce seznamovat konečně s někým jiným než s 16 Čechy, kteří sem přijeli z ČVUT, VŠE, ČZU ale i z brněnské Masarykovy univerzity. Já jsem z Karlovy univerzity jediná. První z mezinárodních studentů, které jsem potkala, byl Ind, jehož jméno jsem stejně už zapomněla. Indů je tu fakt hodně a vypadají všichni stejně :D To samé u Číňanů, Vietnamců a Japonců.

Druhá je CoCo. Je z Taiwanu a umí fakt perfektně anglicky. A vypadá to, že s ní bude fakt sranda. Pořád se směje, ze všeho má radost a kdykoliv mě vidí, zdraví mě už z několika metrů hlasitým "HI PAJA". O angličtině jsem vlastně ještě vůbec nemluvila. Ze začátku to byl docela skok do rozbouřené řeky. Po roce nemluvení anglicky jsem jen tak poslouchala, moc nemluvila a snažila se pochytit, o čem naše host family mluví. Nevím, jestli to je tím, že jsou to důchodci, nebo proto, že mluví fakt rychle, ale rozumím jim o mnoho hůře než studentům a proferosům na škole. Nicméně, během prvního dne ve škole už jsem se docela rozmluvila a rozumím téměř každému slovu, co kdo kolem mě řekne.

Dále jsem se seznámila s Arashem. Jak už jméno napovídá, je to týpek z Iránu. Strašně fajn kluk, který si přiletěl do Kansasu business třídou a plánuje si tu koupit káru za 40 000 $. Potkala jsem i Maddy, Australanku z Melbourne, se kterou jsem se původně domlouvala na bydlení.

Po obědě jsem konečně potkala Jessi, mojí budoucí spolubydlu. Je asi o dvě hlavy menší než já, a jestli jsem říkala, že teď už rozumím skoro každému slovu, co kdo kolem mě anglicky řekne, tak u Jessi je to výjimka. Mluví jak naspeedovaná veverka a nepustí nikoho ke slovu. Viděla jsem ji 10 minut a řekla toho asi tolik jako já za 2 dny. Každopádně! Konečně mi dala klíče od našeho baráčku, takže už se těším, až se tam ve čtvrtek přesunu.

Do odpoledních přednášek zbývalo ještě trochu času, a tak jsme si s Katarínou daly pivo (přímo ve škole :D ). Akorát to byl pěkně hnusný Budweiser Light, takže mi z něj bylo ještě pár hodin špatně. Odpolední část programu byla navíc trošku "pohybově náročnější". Pár profesorů nás nechalo během přednášek zvednout se a zase si sednout, aby se ujistili, že nespíme. A pak nás čekala část, kde jsme se učili univerzitní taneček, hymnu a další věci, na které jsou studenti, profesoři i všichni absolventi hrdí.

Když jsme asi v 17:00 skončili, Ken nás převezl zase zpátky k nim domů, kde nás čekal pořádný hovezí steak, který byl asi 3 centimetry vysoký, k tomu pečené brambory, salátek a cider. No bomba! Večer jsme se pak přesunuli zpátky do školy, kde jsme si zahráli bowling a kulečník. Bowling je fajn hra, když vám to jde a nemáte o 50 bodů míň než vaši spoluhráči. No nic, bowling nebude můj sport. Kulečník mi šel snad o trošku líp. I když mě s Katarínou stejně nakonec kluci porazili. Hrály jsme proti Íránci Arashovi, o kterém jsem už mluvila, a Dougovi, což je Londýňan, který komunikuje za K-State se všemi mezinárodními studenty.

Druhý den, tedy úterý, byl také docela náročný den, ale tentokrát spíš kvůli tomu, že jsme se přesouvali z jednoho konce univerzity na druhý a zase zpátky. Většinu dne zabralo vyplňování milionu papírů a dotazníků. Svoji americkou adresu a číslo pasu už znám nazpaměť. Konečně jsem si také nechala udělat Wildcat ID a jsem tak oficiálně studentem K-State.

Hned potom jsem měla meeting se svojí Advisorkou Sarah ( pro moji babičku: něco jako člověk, který mi pomáhá s veškerými věcmi, co se týkají předmětů, zkoušek, rozvrhu a podobně). Cestou za ní mě chytl nehorázný slejvák, takže jsem k ní přišla jak zmoklá slepice. Ale vypadá to, že konečně budu mít co studovat. Není to žádná velká hitparáda, ale jsem ráda, že po 20 zamítnutých předmětech jsem našla alespoň něco. 

Studovat tak tedy budu:

• Principles of Advertising
• Fundamentals of PR
• International and intercultural PR
• Digital Marketing
• Mass Communication in Society

Odpoledne nás čekal oběd od nějakého místního spolku (zadarmo) a poté hlavní událost dne. Něco jako studentský veletrh, kde se sešly všemožné spolky, firmy a instituce a nabízely studentům výhodné smlouvy nebo třeba jen volné kupony na drink.  Každý stánek měl na stole něco ZADARMO. Nechtěla jsem projevovat naše "Češství", ale nakonec jsem asi měla. Čínani a Indové obešli všechny stánky, nahrabali si propisky, bonbony, brýle, držátka na tužky, obaly na telefony a podobně. Jo a jeden spolek tam dělal i fialovou cukrovou vatu. Mimo jiné jsem si tam zařídila nové americké číslo. Jestli ho někdo budete potřebovat, nebo mi budete chtít jen třeba napsat čáu, dejte vědět :) 

Dnešní den byl pak zakončen společnou večeří pro všechny mezinárodní studenty a dokonce i naše hostující rodiny (véča byla zase zadáčo). A musím udělat radost mamce, která pořád někde soutěží a občas i vyhrává (na rozdíl od taťkovy Fortuny). Vyhrála jsem v tombole poukaz na 10 $ do nějakého shopu se zdravým jídlem. A aby nebylo těch dobrých zpráv málo, tak mi Dr. Hejlová zapsala do SISu za 1 z Kritiky marketingové komunikace! Ou jé :)

Zítra máme den volna, takže nás naše rodinka prý vezme do Kansas City :)

ČÍST DÁL