Čas letííí....a jsem v půlce!

Je to neuvěřitelný, jak to letí. Před odletem se čas vlekl šíleně pomalu a tady všechno utíká několikanásobnou rychlostí. V úterý 13. října to byly přesně dva měsíce, co jsem tady. Největší novinkou uplynulých čtrnácti dní je asi to, že jsem se rozhodla tu zůstat o pár dní déle, což znamená vlastně skoro celý měsíc. Ještě to není jisté, musím si zjistit info o přebookování letenky a asi to nějakou kačku stát bude, ale být v USA celou dobu jen v Kansasu nemá moc smysl. Vypadá to tedy, že Vánoce strávím někde v národním parku na západě USA a Silvestr oslavím buď v Las Vegas, San Franciscu nebo Los Angeles...

Naše host family nás navíc ještě pozvala v lednu na své druhé sídlo na Floridě. Uvidímě, jak to vyjde s časem a penězma, ale strávit týden zadáčo na plažích v Naples (přesně mezi Tampou a Miami), a to v době, kdy je v Kansasu tak -20 °C, ......to nezní vůbec špatně :)

Smrkající orchestr, Kevin Hart a výstava reklamních plakátů

I když jsem já tou dobou byla ve škole 7. týden, všem mým spolužákům začala v pondělí škola a Facebook byl plný nadšených či méně nadšených statusů z prvního dne zimního semestru, Přišly všechny ty zmatky se SISem, plno dotazů od prváků a zjišťování, v jakých předmětech se toho chce po studentech co nejmíň v poměru k získaným kreditům. Na všechny ty věci alá "Hej co se dělo na první hodině, se mi tam dneska nechtělo", nebo "To si odepisuju, tam musím něco během semestru dělat" popřípadě "Je tam povinná docházka? Není? Heej to beru. Kredity zadarmo" jsem najednou měla úplně jiný pohled. Začíná mi docházet, že by asi nebylo vůbec špatný mít zpoplatněný vzdělání, třeba by na to lidi tolik nekašlali a třeba se i něco naučili.