PhillyPaja: Čas letííí....a jsem v půlce!

Je to neuvěřitelný, jak to letí. Před odletem se čas vlekl šíleně pomalu a tady všechno utíká několikanásobnou rychlostí. V úterý 13. října to byly přesně dva měsíce, co jsem tady. Největší novinkou uplynulých čtrnácti dní je asi to, že jsem se rozhodla tu zůstat o pár dní déle, což znamená vlastně skoro celý měsíc. Ještě to není jisté, musím si zjistit info o přebookování letenky a asi to nějakou kačku stát bude, ale být v USA celou dobu jen v Kansasu nemá moc smysl. Vypadá to tedy, že Vánoce strávím někde v národním parku na západě USA a Silvestr oslavím buď v Las Vegas, San Franciscu nebo Los Angeles...

Naše host family nás navíc ještě pozvala v lednu na své druhé sídlo na Floridě. Uvidímě, jak to vyjde s časem a penězma, ale strávit týden zadáčo na plažích v Naples (přesně mezi Tampou a Miami), a to v době, kdy je v Kansasu tak -20 °C, ......to nezní vůbec špatně :)

Poprvé jsem si dala s dalším článkem trošku načas. Takže toho mám teď k sepisování trošku víc. Tak jen krátce k jednotlivým věcem:

POČASÍ

Většina lidí se mě ptá, jestli už tu je také taková zima jako v Česku. Asi vás naštvu, ale zatímco vy už chodíte v kozačkách, rukavicích a šálách, já šla dneska do školy v šatech. Sice foukal dost silný vítr, takže jsem v jeden okamžik ukázala Amíkům, jaké jsem si dneska vzala kalhotky, ale je tu krásných 27 °C. A do konce týdne by teplota neměla klesnou pod 20.

RODINNÁ NÁVŠTĚVA

Minulý víkend se za mnou přijela podívat část mé rodiny z Brna, sestřenice Zuzka s manželem Davidem a dvěma klukama Markem a Danem, Jo, je to vtipný...V ČR se vidíme tak jednou za rok na Vánoce, nebo u babičky na narozky, a pak se to sejde tak, že mně vyjde studium v Manhattanu a sestřenka se odstěhuje kvůli Davidově práci do Kansas City, vzdáleného od sebe přesně jako Praha-Brno.

ŠKOLA

Škola je téměř také v půlce, ale vesměs se nic nezměnilo. Testů, esejů a kvízů je pořád stejně. Akorát přibylo více skupinových projektů, které začínám pomalu nenávidět. Buď máte skupinku, která na to totálně dlabe a slidy k prezentaci dodělává ještě pět minut před prezentací, nebo máte naopak šíleně aktivní skupinku přemotivovaných Amíků, kteří se za každou cenu snaží prosadit svůj názor.

Na Digital Marketing přišla jedno ráno do třídy naše profesorka Emily s tím, že máme hodinu na to vymyslet událost, díky které získá College of Business peníze. Takže kampaň, webovky, social media plán a zkrátka všechno, co k tomu patří. A neřekla nám k tomu nic víc, než jen to, že jí máme všechny podklady do 2 p.m. donést do kanclu. Místo toho, abychom se hned vrhli do práce (ideálně po menších skupinkách), před třídu se najednou postavila namachrovaná ambiciozní blondýnka, která začala mít projev o tom, jak musíme táhnout za jeden provaz, že do toho musíme dát srdíčko a pouze tak můžeme dosáhnout úspěchu (OMG). Takže to vypadalo jak speech Obamy o dětičkách v Africe.

Nakonec jsme se rozdělili díky zásahu trošku umírněnějšího Amíka do menších skupin a každá pracovala na jednom dílčím úkolu. Ambiciozní blondýnka vymyslela, že se bude jednat o "Večeři pro absolventy", při které budou mít možnost darovat škole peníze. Sice je to totálně bez nápadu a už vidím, jak se všichni pohrnou na "sraz bývalých spolužáků", aby mohli dát svoje peníze škole, každopádně nikdo se nesnažil jí oponovat. Naše skupinka měla část věnující se tradičním médiím, takže docela pohodička.

PRVNÍ PREZENTACE PŘED TŘÍDOU

V International and Intercultural PR jsem poprvé prezentovala v angličtině před větším publikem. Byla to prezentace o Číně asi na 20 minut. I když normálně nejsem typ člověka, který by měl trému, tak tentokrát se dostavila. Prvních pět minut jsem byla fakt nervózní, ale kupodivu mě docela uklidnilo to, že všichni dávali pozor a nikdo nekoukal během mého vystoupení do mobilů. To mi dodalo tak nějak odvahu být co nejlepší (když už mě teda vážně někdo poslouchá). Také jsem to ze začátku trošku udělala zajímavější, jelikož jsem přinesla do třídy pravé čínské bankovky od jednoho Číňánka, který mi je dal, když jsem se ho na něco kvůli mé prezentaci ptala.

KREDITY NAVÍC

Super věc je, že nám tu čas od času nabídnou získat body navíc v určitém předmětu, když se zúčastníme nějaké zajímavé přednášky nebo semináře. Tentokrát tu přednášela Kathy Collins, marketingová ředitelka společnosti H&R Block (daně, finance, investice). Prý tuto společnost zná 98% Američanů. Já o ní slyšela poprvé :D Každopádně, zajímavá přednáška a 5 bodů navíc do Digital marketing se hodí.

AHMED A COPÁNKY

Minulou středu jsem neměla co dělat a shodou okolností jsme s Ahmedem (kámoš a kolega z fotbalu) přišli na to, že by chtěl copánky, které umím plést. Takže jsem mu vytvořila na hlavě tohle dílo, které trvalo celkem 3 hodiny.

POŠTA V KANSASU SUCKS

Zítra to bude tři týdny, co mi naši poslali z ČR balíček, a ještě nepřišel :( Nevím, kde nastal problém. Nakonec mi neposlali ani tu slivovici, kterou jsem si přála, takže celníci by neměli mít důvod to zabavit :( Před týdnem u nás zazvonil pošťák, už jsem se těšila, že je to ono. Jenomže ten balík byl velký jak televize. Isabella si totiž objednala mobilní udírnu :D

UČÍME SE JAZYKY

Na lednici jsme si začaly se spolubydlama psát každý den nové slovo, a to v češtině, portugalštině, angličtině, němčině, španělštině a italštině. A někdy přijdeme na docela zajímavé věci. Třeba, že se zadek portugalsky řekne bunda.

PUMPKINPALOOZA

V pátek jsme byly všechny tři spolubydlící na Pumpkinpalooze. Událost, kterou pořádala univerzita na nedaleké farmě. Nejdřív jsme si prohlídli obchod plný dýní všech možných druhů, barev a velikostí. Pak jsme se povozili na takovém větším žebřiňáku a to nejlepší nás čekalo hned poté. Bludiště v kukuřici. Opět jsem zahlásila svou oblíbenou větu "I feel like I am in Kansas" a s Jessi jsme se vydaly ve tmě do bludiště. Kukuřice byla vysoká skoro 3 metry, takže opravdu nešlo nic vidět. Trošku jsem si připadala jak v Harry Potterovi a Ohnivém poháru. Trvalo to asi 30 minut se z toho dostat a jako cenu pro vítěze jsme si mohli z malého políčka odnést domů dýni.

Celý večer jsme zakončili u ohně, kde jsem poprvé ochutnala s'more. Jako my si běžně děláme na ohni buřty, Amíci si rozehřejou marshmallow a dají ho mezi dvě sušenky společně s čokoládou. Bylo to šíleně sladké, ale dobrůtka.

HOMECOMING GAME

V sobotu se zakončoval týden zvaný Homecoming. Slavilo se sté výročí od té doby, kdy se tu na K-state tato tradice zavedla. Víceméně se sejdou všechny generace absolventů a vrací se zpět na svou Alma mater. V pátek tu byl velký průvod městem, dětičky měly karnevalový průvod, v City Parku se konal velký koncert a v sobotu vše zakončil zápas. Prý se Homecoming vybírá podle konkrétního zápasu. Důležité je, aby byl v danou sobotu domácí zápas a ideálně proti nějakému lehkému soupeři, aby se mohlo slavit vítězství. Letos jim to ale bohužel nějak nevyšlo. K-State Wildcats prohráli proti Oklahomě 0:55. Věty od fanoušků jako "I want my money back" tak byla běžná věc. Jinak, poprvé jsem viděla delší frontu na pánské záchody než na dámské. A také tento povedený outfit :D

KINO

Po zápase jsem šla poprvé v Americe do kina s novým kámošem, kterého jsem tu poznala. Jmenuje se Malik (takže mu občas říkám Little Finger - naštěstí neviděl Game of Thrones). Je to mulat z Kansasu. Černochů tu vlastně tolik není. I když na show Kevina Harta to vypadalo, jak když jsme někde v Bronxu.

Každopádně, těšila jsem se, že konečně uvidím pořádný horor, šli jsme totiž na Crimson peak. Nakonec to byla spíš taková mírně strašidelná lovestory...Kino tu ale mají moc hezké. Před vstupem do sálu navíc musíte sledovat tabuli, která vás upozorní, kdy můžete vstoupit do sálu. Takže to je něco jako na letišti s otevřením gatu. Po kině jsme si zajeli ještě na Manhattan Hill, taková zmenšenina nápisu Hollywood. A v noci tam byl výhled jak na centrum Prahy z Kyvadla.

FALL FESTIVAL

Včera jsme byli pozvaní Liz, která nám zařizovala host families, na nedalekou farmu, kde na nás čekalo mega velké pohoštění (od salátů, přes hotdogy až po ty nejúžasnější dezerty), také rybaření, svezení traktorem s přívěsem, kde jsme seděli na seně a další typická Kansaská zábava. Sešli jsem se opět téměř všichni čeští studenti, naše hostitelské rodiny a spoustu dalších lidí. Odhadem nás tam bylo tak kolem stovky. Fotogalerie zde!