I když jsem já tou dobou byla ve škole 7. týden, všem mým spolužákům začala v pondělí škola a Facebook byl plný nadšených či méně nadšených statusů z prvního dne zimního semestru, Přišly všechny ty zmatky se SISem, plno dotazů od prváků a zjišťování, v jakých předmětech se toho chce po studentech co nejmíň v poměru k získaným kreditům. Na všechny ty věci alá "Hej co se dělo na první hodině, se mi tam dneska nechtělo", nebo "To si odepisuju, tam musím něco během semestru dělat" popřípadě "Je tam povinná docházka? Není? Heej to beru. Kredity zadarmo" jsem najednou měla úplně jiný pohled. Začíná mi docházet, že by asi nebylo vůbec špatný mít zpoplatněný vzdělání, třeba by na to lidi tolik nekašlali a třeba se i něco naučili.
I když tu vlastně teoreticky za studium neplatím, furt mě někde vzadu pomyslně straší to, že pokud nějaký předmět neudělám, musím vracet UKáčku stipendium. Ale není to jen kvůli penězům, co mě tak nějak "nutí" se tu fakt učit na sto procent. Baví mě ten zájem profesorů nám něco předávat, zajímají se o to, co chceme v budoucnu dělat, jak jsme byli úspěšní v testu, nebo co si myslíme o zadané četbě. Systém krátkých "quizzes" po každé hodině nás (i když třeba někdy nechceme) fakt přinutí si něco přečíst a když se pak píše test z 5 lekcí dohromady, už automaticky kroužkuju a nakonec mám pocit, že mi v tý hlavě něco zůstalo a nevyprchá to pět minut po odevzdání papíru.
Dobře, konec filozofování. V pondělí jsem měla klasicky dvě přednášky. Normálně by se jednalo o klasické pondělí. Jenomže ten den přišel do Kansasu konečně podzim. Z 35 stupnů se změnila teplota na ranních 10°C a odpoledních max 18°C, což s sebou přineslo dvě věci. Za prvé, holky vyměnily sportovní kraťásky za legíny. Za druhé, začala rýmičková epidemie. Horší je to, že Amíci neví, co to je kapesník. Během hodiny tak vzniká orchestr posmrkávajících studentů, každý v jiné frekvenci, v jiném rytmu a v jiné hladině intenzity zvuku.
V úterý mi přišel balíček! Nechala jsem si z Amazonu poslat kostým na Halloween. Budu mít vlastně nakonec asi tři kostýmy. Letos tu 31. říjen vychází na sobotu a vzhledem k tomu, že tu probíhají chlastací čtvrtky (Thirsty Thursday), prý se to propojí a Halloween se tu tak bude slavit tři dny od čtvrtka do soboty. Nebudu prozrazovat, co jsem nakonec vymyslela, protože to bereme jako překvápko na naši Halloweenskou House Party, kterou se spolubydlama chystáme. Jediné indicie, které můžu prozradit: jedná se o tři různé postavy z amerických filmů (první byl natočen v roce 1939, druhý 1991 a třetí 2010 a jedna postava je sexy, druhá scary a třetí oboje dohromady). Mimochodem Halloween tu bude asi hodně velký svátek, ve Walmartu mají na dekorace, jídlo a kostýmy 4 dlouhé regály.
Ve středu mi přišel email, že můj zaměstnavatel (K-State Athletics) nabízí jednorázovou brigádu těm, kteří normálně dělají na fotbale. Jednalo se o show Kevina Harta. V první chvíli mi to jméno nic neříkalo, ale stačilo zadat jméno do Googlu a už jsem si hned vzpomněla. Ten rapper ze Scary Movie 3, ten týpek z meme obrázků a taky ten, co je právě teď v kampani H&M s Davidem Beckhamem. Po zhlédnutí jedné z jeho standing show jsem se začala neuvěřitelně těšit.
Na jeho show jsem byla včera (pondělí 5.října) a musím říct, že i když jsem nepobrala úplně všechny vtípky (nigga angličtina je fakt šílená věc), tak úplně chápu, že je to miláček Ameriky. Když ho sledujete, uvědomíte si, kolik mimických svalů vůbec můžeme ovládat. Zajímavé bylo to, že celou show si točila jeho produkce a záběry se chystají použít do připravovaného filmu. Z toho důvodu po celou dobu platila velmi přísná pravidla pro používání telefonů. Lépe řečeno, úplný jejich zákaz. Jakmile diváci vešli do prostor basketbalového stadionu (kapacita 13 tisíc lidí), nesměli telefon ani vytáhnout (žádné smsky, žádné nahrávání zvuku, žádné kontrolování času). Ke kontrole bylo najmuto asi 50 lidí do security a ti několik lidí nemilosrdně vyhodili (a to i když si vyfotili stage ještě před samotným začátkem). Nechtěla bych vyhodit 100 $ za lístek a pak muset odejít po pěti minutách :D
Jdeme dál...čtvrtek byl trošku busy day (mimochodem busy je fakt užitečné slovo, které podle mě nemá v češtině přesný ekvivalent. Říct, že jsem zaneprázdněná, podle mě uplně nevystihne to, co všechno tím myslíme). Každopádně, oběd jsem si dala s mým buddym Leem z Jamajky. Zašli jsme si na čínu do Pandy, což je takové rychlé občerstvení u nás na kampusu. Líbilo se mi, že nám dali předem ochutnat z několika jídel, abychom se rozhodli pro to, co nám nejvíce chutná. Volila jsem nakonec čínské nudle s kuřecím masem a k tomu krevetky v těstíčku s medovou omáčkou.
Po obědě mě vzal Leo do místní Art galerie. Na malířské umění jsem nikdy nebyla, takže hloubku v obrazech moc nevidím. Ale co se mi líbilo, byly portrétové fotografie, zajímavý byl i originální interiérový design (svíčky, křesla, poličky apod.) a nakonec to nejlepší: jedny z prvních tištěných reklamních plakátů. Takže vidět (no nejspíš asi kopii) Bernaysovy reklamy na Lucky Strike nebo jiné reklamy na mýdla, nebo třeba úplně první plakát Coca-coly, bylo fakt super!
A večer jsme šly s Jessi plavat. Sice na nás místní plavčice prozíravě koukaly a určitě řešily náš osobitý plavecký styl, ale my si to užily. Navíc to máme se studentskou ID zadarmo, takže už jsme našly místo v našem rozvrhu a budeme chodit každé čtvrtky a soboty. Čtvrtek se samozřejmě musel zakončit v Aggieville, kam jsem šla konečně se zrzounkem, který se po 9 dnech vyléčil z rýmičky. Poprvé jsem si dala bourbon a nebylo to vůbec špatný.
V pátek jsme si naplánovaly se spolubydlícíma menší večeři v kruhu našich nejbližších přátel. Ale oproti té minulé "international" jsme si dali téma "předkrmy". Nic náročného, rychle udělané věci a převážně zdravé. Já jsem dělala kuskus s kuřecím, zeleninou a mátou, Jessi dělala hummus, Isabella cheesebread, Jessiin kamarád Zach přinesl úžasné těstoviny s houbami a Isabelly kamarádka Amber cookies s arašídovým máslem. Ještě předtím jsme jely do konteinerů vyhodit roztříděný odpad, zajely do Walmartu koupit něco proti pavoukům (a světě div se, nemají tu nic, co by je zahubilo hned. Všechny přípravky mají pouze jako "prevenci", aby do domu vůbec žádná havěť nevkročila).
Také jsme byli darovat zbylé oblečení po bývalé spolubydlící Leonie, jelikož se jí toho spousta nevešla do kufru. "Donating" je tu docela populární záležitost. Buď se dají darované věci potřebným lidem přes nadaci, nebo se pak ty lepší kousky prodávají ve speciálnách obchodech, což je něco mezi vetešnictvím a sekáčem :D Najdete tam všechno od lampiček, po zimní bundy až po křesla. Šla jsem tam pro podzimní bundu a nakonec jsem si našla rovnou tři. Všechno opravdu kvalitní kousky, žádná hadrárna jako u nás, většinou značkový věci a za ceny kolem 15 dolarů. Nakonec jsem si uvědomila, že také nemám tak velký kufr a koupila jsem si jen jednu (i když bych brala všechny tři).
V sobotu jsem jela s host family do Kansas City na fotbalový zápas (myšleno ten náš evropský fotbal s kulatým míčem :D ). Na stadionu Sportingu KC se hrála kvalifikace na Olympiádu. Takže žádný velký fotbal, žádná známá fotbalová jména, ale díky Markovi (synovi naší rodinky), který pracuje pro jednoho ze sponzorů klubu, jsme dostali parádní místa ve VIP, s rautem, krásným výhledem na stadion a soukromým vstupem s luxusním výtahem, koberci, schodištěm apod. Amerika vyhrála nad Kubou 6:1, takže jsme viděli i pár fakt dobrých gólů. Amíci se ale předvedli. Místo, aby fandili svým reprezentantům, zalezli si do VIPu k televizi, kde zrovna probíhal zápach našeho univerzitního fotbalu. Mimochodem naši Wildcats poprvé v sezoně prohráli.
Neděle se nesla opět v duchu úklidu a několikahodinového praní v prádelně (nejhorší věc na světě). Večer jsem se přihlásila do vízové loterie (díky Martinu Rybářovi, že mě na to upozornil). Doteď jsem nevěděla, že něco takového existuje. Několik šťastlivců, kteří se přihlásí a ministerstvo zahraničí USA je vylosuje, získají totiž doživotní americké občanství. Jen tak...protože prostě Amerika...
Žádné komentáře:
Okomentovat