Minulý týden se toho stalo opět plno. Koncert Taylor Swift, první "neúspěch" ve škole, návštěva muzikálu s naší host family, ale také seznámení s mým novým americkým Buddym. Říkám mu "můj budík". Už ví, co to v češtině znamená, takže občas říká, že jsem jeho "alarm clock").
Pondělí
je u mě vlastně docela podohový den. Škola mi začíná v 11:30, takže se můžu v klídku vyspat. Celé odpoledne ale pak trávím čtením několika desítek stránek o mezinárodním PR a poté psaním reaction paperu, který to celé zrekapituluje. Víceméně se jedná o slovní průjem spojující hlavní myšlenky daných kapitol a k tomu mé názory na tané téma. Ze začátku to byla ještě docela zábava, teď už mi to přijde jako nehorázná nuda a někdy se sama přistihnu, jak jsem přečetla stránku a vím z ní prd. Každopádně, když mě nebaví čtení, udělám si pauzu ve formě kvízu, který stejně musím každé pondělí, středu a pátek dělat. Z posledních pěti mám skóre 100 % :)
Oběd jsem si dala s Coco a jejím boyfriendem Filipem (začíná se nám to tu trošku párovat a všechno mezinárodně: Česko-Taiwan, Česko-Švédsko, Česko-Amerika, Česko-Austrálie. Ještě někdo s Brazílií a máme z toho olympijský kruhy :D ). Filip jen tak mezi řečí prohodil: "A víte, že je dneska večer v Kansas City Taylor Swift"? V tu chvíli jsme se na sebe s Coco podívaly, nejdřív s vykulenýma očima a s nadšením ve tváři, hned potom se zklamaným výrazem, že jsme to prošvihly (lístky byly vyprodaný a navíc bychom to asi stejně ten den nestíhaly). Naštěstí jsme zjistily, že má Taylor koncert i druhý den. Ještě ten den jsme kupovaly poslední lístky (a podle toho také vypadala cena). Místa jsme měly úplně v tom nejhorším sektoru, ale čert to vem, je to přece Taylor. Filip si překvapivě lístek na Taylor nekoupil, ale nabídl se, že nás tam s Coco hodí autem.
Úterý
V úterý ráno se objevily menší komplikace. Filipovo auto, kterým jsme měli do KC jet, hlásilo problémy s olejem. V tu chvíli nám trošku ztuhnul úsměv. Lístky už jsme měly koupené, ale jak se tam narychlo dostat? Další Češi, kteří mají auto, byli celý den v ateliérech, spolubydlící Isabella auto také potřebovala. Nezbylo nám nic jiného, než si jedno půjčit v nedaleké půjčovně. Nakonec jsme to rychle zvládli a po obědě jsme vyrazili Chevroletem Aveo směr KC.
Najít parkovací místo, byl docela oříšek. Kvůli koncertu zpoplatnili parkování i na místech, kde se běžně dalo parkovat zadáčo. A to někde i za 25$. V koloně jsme se pohybovali rychlostí asi metr za minutu, ale naštěstí se nám podařilo najít jedno opuštěné místo 10 minut pěšky od Sprint Arény, kde už se shromažďovali fanoušci (větší koncentraci blondýn s mikádem a červenou rtěnkou jsem zatím nikde jinde neviděla). Dorazili jsme v předstihu, takže nám zbyla ještě hodinka na to, abychom si prošli centrum a dali si něco pořádně amerického do nosu (aneb má první zastávka v Burger Kingu). Kansas City není typické americké velkoměsto, ale pár menších mrakodrápečků tu je. Oproti Manhattanu (samozřejmě myslím ten "náš" v Kansasu), kde je desetimetrovej kopec považovaný za "top of the world", jsem byla ráda i za trošku vyšší hotel Hilton, nebo jeden menší mrakodrap, kde sídlí American Bank. Také tam mají něco, co vypadá jak zmenšená Opera v Sydney.
Koncert byl celkem fajn. Za mě osobně dávám 80 %, na koncert Justina Timberlaka prostě zatím nemá nic. Taylor měla předskokana australského zpěváka Vance Joy, jehož hit Riptide asi zná každý. Ten hrál asi půl hoďky a svůj hit zahrál až úplně na konci, na ukulele!
Celý koncert trval něco málo přes 2 hodiny, což je vzhledem k tomu, že Vance Joy zpíval asi půl hoďku z toho, ukrutně málo. Taylor měla navíc asi čtyři pětiminutové pauzy, kdy se převlíkala do různých kostýmů. Žádný "přídavek" na konci, prostě nic. Jakmile se ke konci rozloučila slovy " Thank you KC and see you next year", hala zhasla na nouzová světla a všichni začali odcházet. Když bych ale zhodnotila samotné vystoupení Taylor, zpívala na živo úplně bravůrně. Zazpívala ty největší hitovky z alba 1989 a k tomu ještě klasiku Love Story, která jí proslavila. Ukázala se jako růžová panenka v šatičkách, ale také jako pořádná dračice v koženém oblečku při Bad Blood. Písničku Wildest Dream si dala na piano, Love Story na akustickou kytaru a Bad Blood na elektriku. Zkrátka a dobře, tahle slečna ví, jak se prodat ( a jak být nejvýdělečnější zpěvačkou na světě).
Skvělá věc byla ta, že každý měl na svém sedadle náramek, který ve tmě svítil. Světlo reagovalo na pohyb a zvuk a zvláštní bylo, že nejspíš reagovalo na určité signály, protože při různých písničkách svítily náramky jinou barvou a bylo to vymyšlené i tak, že různé sektory svítily jinou barvou. Při Style jsme byli všichni červení, při Blank Space zeleno-modří, při Love Story růžoví. Přikládám tři naše videa z koncertu, How you get the girl, Shake it off a Love Story :)
Arsenal vyhrál nad Tottenhamem. K tomu není potřeba říkat více :D Vojto, třeba příště ( aspoň sis užil výhru nad Citizens o víkendu).
Čtvrtek
Psali jsme test z Digital Marketingu. První zkouška, na kterou jsme museli fyzicky přijít do třídy (najednou to byl nezvyk po všech těch online testech). Vlastně to ani nebylo tak těžké, ale občas byly některé otázky né úplně stoprocentně jasné. Minimálně některé odpovědi by se daly okecat a u takové poloviny bych klidně zatrhla více než jen jednu správnou odpověď. Podle toho pak nakonec vypadal výsledek. Nakonec jsem uhrála pouze 70/100. Což je zatím můj nejhorší výsledek. I když je to C a furt mám dobrou celkovou bilanci v předmětu, prostě mě to tak trošku štve ( protože z Digital Marketing prostě chci mít dobrou známku).
Také jsem dostala konečně výsledek z Writing Critique, kde jsem psala o marketingových aktivitách fotbalového klubu Sporting KC. Dostala jsem 43 z 50. což je při mé psané angličtině úspěch. Vtipné je, že profesorka mi do hodnocení napsala, že používám otřepané fráze a klišé, což jsem ani netušila, že v angličtině umím. Ale pro mě super je, že jsem měla pouze jednu gramatickou chybu! Náladu mi pak spravil výsledek z PR testu, kde jsem si to povodila na 40/40. A tak se šlo večer slavit do Aggieville. "Dvojitou whisky s colou, prosím!" "Tak to bude za 2 dolary". Boží!
Pátek
Sobota
V sobotu přijela Katarína ze Saliny a společně jsme jely navštívit naší host family. Kathy udělala vynikající curry s rýží, zeleninový salát a k tomu úžasný dezert s ořechy a jablky. Když jsme se napucli, vyrazili jsme na muzikál Josef a jeho kouzelný plášť. Nádhera! Úžasné výkony, melodické písničky a krásné divadlo McCain. Jinak info pro mojí bývalou šéfovou z Divadla pod Palmovkou: uvaděčky tu mají vysílačky, programy se neprodávají, ale půjčují před představením a po něm se zase vracejí ( kolik by jich vrátili asi Češi?) a všichni mají stejný dress code - béžové halenky a černé kalhoty).
Neděle
V neděli jsem se měla potkat s Kamčou, která plánovala výlet z Nebrasky do kansaských končin, ale nakonec to zakempili u nedalekého jezera Tuttle Creek a hned ráno frčeli zpátky do Lincolnu, takže z našeho plánovaného výletu místních vodopádů sešlo. Neděle se tak nakonec nesla v duchu generálního úklidu u nás na bytě, pak jsem pekla čokoládové cookies a večer jsme šly s Jessi pozorovat Supermoon. Původně to měla být romantika se zrzounkem, ale dostavila se rýmička, tak zůstal doma. Měli jsme štěstí na časové pásmo i na oblačnost. Oproti Česku jsme nemuseli vstávat na 4 hodinu ranní. Zatmění bylo ve své největší fázi v 21:47, takže tak akorát, a na obloze nebyl jediný mráček. Moje fotky z Ťamťungu nejsou jedny z těch lepších, takže sem dávám jednu, kterou fotila Debby (dcera naší host family). Thank you Deb for your picture, an impressive photo!
Žádné komentáře:
Okomentovat