Ty spíš u cizích lidí na gauči a nic za to nechtěj? Aneb co je to ten couchsurfing

Ty jdeš k úplně cizím lidem? A to spíš na gauči? A co za to chtěj? To tam musí být samí úchyláci ne? Zhruba takhle se mě ptají lidé, kteří poprvé slyší o Couchsurfingu. Během mých cest po USA jsem zažila několik různých příběhů, které naprosto podtrhují motto této stránky: Setkávat se s lidmi po celém světě a zažívat s nimi nezapomenutelná dobrodružství (ať už jsou to pozitivní zážitky nebo negativní). Díky CF jsem strávila noc na lodi na Floridě, ochutnala poprvé korejské barbecue v Los Angeles, zahrála si na kytaru s Francouzkou Mimy a Robem v Chicagu, poprvé vyzkoušela Paddleboarding v Tampě nebo se dostala na úplně cizí snobskou party v Atlantě.

Poprvé jsem o  couchsurfingu slyšela od kamarádky Terky někdy v roce 2011, která tímto zůsobem procestovala měsíc v Itálii. Koupila si jen letenku do Milána a postupně si hledala noclehy v různých městech. Pocestovala tak Itošku křížem krážem bez jediné koruny za ubytování a po návratu do Prahy hostila cizí lidi i u sebe. "Zítra tu mám dvě Američanky a příští týden jedu s Alexem do Německa, potkala jsem ho tenkrát ve Veroně, tak jsme si domluvili výlet do Berlína." Divný, říkala jsem si, ale zároveň mě lákalo zkusit to taky.

Založila jsem si tedy na couchsurfingu profil, i když jsem věděla, že se zrovna nikam cestovat nechystám a ani já jsem neměla u nás doma v rodinném domku volný gauč, který bych jen tak někomu poskytla. V tu dobu jsem ale začala pomalu objevovat, co se pod tím Couchsurfingem skrývá.

A o co v jednoduchosti jde? 

Couchsurfing to vlastně způsob, jak levně cestovat, poznávat nové kultury a zažít úplně nové zážitky. Jedná se o úplně nový druh cestování. Někdo za tím vidí jen ubytování zadarmo. Já jsem ale zastánce toho názoru, že je za tím mnohem víc. Jsou lidé, kteří CF doslova žijí (jako například Rob z Chicaga, o kterém píšu později).

Zajímavostí je, že CF vznikl v USA, ale přitom se nejpopulárnějším stal právě v Evropě. V září 2010 měl server přes 2 miliony členů a z toho více než milion sto tisíc v Evropě. Nyní už je na Couchsurfingu přes 12 milionů členů. Hotely na CF nadávají, protože jim to samozřejmě bere kšefty, ale lidi, kteří chtějí za málo peněz zažít hodně muziky, CF milují. Stačí si jen založít profil a můžete začít. Vyplníte pár základních údajů o sobě, případně i o svém bydlení, pokud plánujete někoho hostit. Vložíte ideálně nějakou fotku a na svém profilu si nastavíte, jestli se chcete:

1) Jen tak s někým potkat - Toto jsem měla například nastavené hned od začátku. Nikomu tím nenabízím svůj gauč, ani žádný gauč nehledám. Prostě se chci jen potkat s nějakými lidmi, kteří zrovna zamíří do Prahy. Doporučím jim například dobrou restauraci v Praze nebo je provedu po památkách a třeba večer zajdeme na drink.

2) Chcete u někoho přespat - Tím říkáte, že jste právě na cestách a hledáte někoho, u koho byste rádi přespali. 

3) Nabízíte místo na přespání - Jste doma, nikam necestujete,  máte volný gauč a nabízíte místo k přespání.

Kouzlo referencí

Důležitou věcí, která o vás jako hostiteli i o vás jako hostovi říká mnoho, jsou reference. Z pohledu hosta se díváte na reference, abyste věděli u koho budete bydlet. Když vidíte, že už u sebe člověk měl 50 zajímavých lidí, má pohodlnou postel a čistý byt, vzal své hosty na koncert nebo že jim ráno udělal snídani, hned máte z budoucího hostitele lepší pocit. Z pohledu hostujícího se zase rádi podíváte, koho si to vůbec do domu zvete. Spíše u sebe ubytujete člověka, který má v referencích, že je to pohodový usměvavý člověk, který nezkazí žádnou zábavu a má plno zajímavých zážitků z cest, než když má někdo negativní referenci, protože svému minulému hostiteli vyžral lednici, hledal jen zadarmo nocleh a zmizel bez rozloučení.

Z toho vyplývá, že je pro začátek důležité si alespoň první referenci nějak sehnat. Postupně se vám reference nabalují, ale hlavní je nějak začít. První referenci vám může napsat nejlepší kámoš, ségra nebo třeba spolubydlící. Když jsem letěla do Ameriky a plánovala jsem s Katarínou poprvé gaučserfovat ve Stockholmu, napsaly jsme si s Kataránou referenci navzájem a fungovalo to. První zkušeností byl jednodenní nocleh u Diega.

DIEGO - STOCKOLM

Z profilu jsme zjistily, že je to usměvavý dvaatřicetiletý umělec, napůl Brazilec a napůl Ital (možná i proto jsem ho vybrala haha :D). Měl už 15 referencí a všechny pozitivní. Poslaly jsme mu žádost, že jsme dvě holky z Česka a Slovenska a hledáme někoho, u koho bychom mohly přespat jednu noc a kdo by nám ukázal Stockholm. Tady platí, že i když žádost pošleme, daný člověk nám ji musí předem potvrdit. Několikrát se nám tedy stalo, že to je fakt marketing popsat se co nejlíp, abyste hostitele zaujali a on vás chtěl ubytovat. Diego se kupodivu ozval hned vzápětí. Párkrát jsme si ještě před tím napsali na whatsappu, abychom se alespoň na dálku poznali a pomalu jsme se s Katarínou připravovaly na své "gaučové poprvé" :D 

Diego nám předem poslal svou adresu, takže jsme z letiště jely rovnou k němu. Docela nám asi věřil, protože já bych hned tak někomu cizímu svojí adresu neposlala a radši bych se chtěla potkat někde na nádraží, náměstí apod.

Diego nás nalákal už ze začátku na hudební a kulturní festival I love Stockholm. Po příjezdu jsme si tedy u něj hned nechaly věci a vyrazili jsme společně směr centrum. Ukázal nám spoustu zajímavých míst, které bychom s Katarínou určitě  z nějakého cestovatelského průvodce nevyčetly. Diego nám koupil na uvítanou dvě nejdražší piva v životě (jedna třetinka stála na český asi 250 Kč), zahráli jsme si na klavír u řeky, vychutnali si západ slunce a ještě nám pak před zalehnutím zahrál na kytaru. Dokonce šel sám dobrovolně na gauč a nás nechal přespat na velkým dvoulůžku. Ráno nám udělal boží snídani a my byly z prvního hostitele úplně unešené.

ROB - CHICAGO

U Roba už to byl trošku větší odvaz. Téměř padesátiletý markeťák, který vypadal jak Voldemort křížený s Brucem Willisem. Z profilu jsme zjistily, že má 50 referencí (wow, super), jenomže všechny byly od mladých holek. To nám trošku vrtalo hlavou, a tak jsme si ho prolustrovaly i na Facebooku. I když jsme dopředu trošku váhaly, shodou náhod měl v přátelích právě moji kámošku Terku, kterou poznal, když byl před dvěma lety v Praze. Terka mi ho doporučila jako super týpka, a tak jsme byly o trošku klidnější. Den před odjezdem z Kansasu si dal na FB fotku s dvěma holkama z vířivky, což nám udělalo pár vrásek na čele, ale holt už jsme mu příjezd potvrdily a nechtěly jsme na poslední couvnout. (To by nám taky mohl napsat negativní referenci).

Zpětně řadím Roba jako jednoho z nejlepších couchsurferů, u kterých jsem byla. Kromě nás totiž hostil i Němku a dvě Francouzky, s kterými jsme doteď v kontaktu. S Mimy dokonce Katarína oslavila Nový rok. Rob nám vysvětloval, že hostí jenom holky z jednoho důvodu. Bydlí totiž s Venezuelankou a nechce, aby jí kluci nějakým způsobem otravovali. S Robem jsme během našeho pětidenního pobytu oslavily Den díkuvzdání, byly jsme na skvělé turecké večeři, zašly na super koncert, uvařily si ty nejdražší řízky s bramborovým salátem (suroviny z organického obchodu vyšly asi na 3 tisíce Kč) a doporučil nám ta nejzajímavější místa v Chicagu. Mimochodem, Rob žije Couchsurfingem fakt na 150%. Má dokonce mapu, kam si špendlíkama značí, odkud byli jeho hosté :)

JUDE - ST. LOUIS

Juda jsme našly asi jen den předem, kdy už jsme byly smířené s tím, že si holt tentokrát zaplatíme hotel. Jude se vlastně ve skutečnosti jmenuje Benjamin a Jude je jeho příjmení. Je to učitel němčiny, angličtiny a španělštiny, který si jednoho dne řekl, že skončí s učením a dá se na dráhu muzikanta. A kupodivu mu to prý docela vynáší. Má své album na Spotify, objíždí koncerty a dokonce i zpívá v kostele. U Juda jsme spaly snad poprvé fakt nepohodlně. Bylo to rozkládací lehátko s kovovou konstrukcí a v kuchyni, kde byla docela zima. Ale tak je to zadarmo, přece si nebudeme stěžovat :) Byli jsme se společně podívat na zápas NHL, když hrálo St. Louis a večer nám samozřejmě jako správný muzikant nezapomněl zahrát na dobrou noc. V jednu chvíli to vypadalo, že se možná uvidíme i podruhé, jelikož mě pozval na zápas St.Louis - Dallas, akorát jsem se tam z Kansasu neměla jak dostat a sešlo z toho :(

ANGEL - LOS ANGELES

Angel by tu správně vůbec být neměl, jelikož u něj jsme byli přes úplně jinou stránku, a to Airbnb.com. Zařazuju ho sem ale proto, abych ukázala, v čem je Couchsurfing jedinečný. Airbnb je totiž na rozdíl od CF placená služba. Zjednodušeně řečeno, někdo má volný pokoj, byt nebo barák, a tak ho pronajímá za nějakou směšnou částku. Najdete si, kde chcete bydlet, zaplatíte předem a pokud vás hostitel přijme, částka se vám hned strhne z karty. Pokud vás hostitel odmítne, peníze vám na kartě zůstávají. Jenomže oproti CF jde opravdu o byznys. Hostitelé se vám většinou nevěnují a mají dost přísná pravidla domu. Přesně tak to bylo i s Angelem v LA. Jméno krásné, fešák už od z fotek a měl v profilu, že je to herec (ale to je v Hollywoodu asi každý). Původem je z Portorika a když nám přišel otevřít, tak voněl na kilometry daleko vůní One million od Paco Rabanne, která u mě způsobuje podlamování kolen :D A to nemluvim o tom, že dveře otevřel jen v teplákách a ukázal se tak s vymakaným potetovaným tělem.

Bydlela jsem u něj ještě s Turkem Erkem, Korejcem Ryanem a jednou Číňankou. Boggy, který měl těsně před odletem, se chtěl u Angela jen narychlo osprchovat. Ten mu ale hned vpálil: "Oukej, ale budeš používat moji vodu, takže mi dej 10 babek." Na tohle jsem do tý doby nebyla vůbec zvyklá. U někoho z Couchsurfingu by se tohle rozhodně nestalo. Angel nám pak dal klíče od bytu a vůbec se o nás nijak nezajímal. Řekl nám jen, že mu máme pak při odchodu nechat klíče na stole a zabouchnout.

Nejhorší věc ale udělal té Číňance, která u něj bydlela stejně s námi. V pravidlech měl totiž napsáno, že hosté musí opustit jeho byt do 12 hodin. Číňanka odešla už ráno, akorát si nechala v obýváku své věci. Když se vrátila k večeru pro kufr, Angel jí oznámil, že po oficiálním check outu už tam nemá co dělat a že jí bude muset dát pokutu. Vyčíslil jí 6 hodin "přesčas" se sazbou 4 $/hod, takže celkově 24$. Číňanka, která neuměla moc anglicky, nechápala vůbec nic. Ale protože mu neuměla odporovat, peníze mu dala. O co hůř, že to neměla přesně a do ruky mu dala 40$. Angel ji neměl jak vrátit, a tak ji stáhnul rovnou o celou čtyřicítku. Jó, takhle se vydělavají prachy. Krásný a úžasně vonící vymakaný Portorikánec se v tu chvíli u mě změnil na nehorázného hajzla a řekla jsem si, že přes Airbnb už nikdy.

JOSEPH- LOS ANGELES

Po zkušenosti z Airbnb jsem se vrátila zpátky ke Couchsurfingu. Joe je Filipínec, který tři roky žije v LA. Dělá něco jako dealera s léky, takže cpe doktorům, aby doporučovali léčiva právě z jeho firmy. U Joa to bylo poprvé, kde jsem byla sama bez nějakého svého parťáka. Ale nějak jsem se nebála, jelikož už z profilu bylo jasné, že nás tam bude víc. Joe hostil najednou mě, Nagoritu ze Španělska, Samiho z Francie, Mohameda ze Saudské Arábie a ještě měl stálou spolubydlící z Filipín.

Díky Joevi jsem poprvé ochutnala korejské barbecue. Seděli jsme kolem stolu, kde uprostřed bylo něco jako lávový kámen. Za jednotnou cenu 15$ nám nosili od hovězího, přes kuřečí, jehněčí, vepřový až po mořské plody. A všechno jsme si udělali sami podle toho, jak nám to chutná. Joe nás pak vzal ještě na projížďku Hollywoodem a Beverly Hills, takže nám třeba ukázal, kde se točil Jacksonův videoklip Thriller, v jakém hotelu zemřela Whitney Houston, kde se předávají Oskaři nebo kde bydlí George Clooney, a to všechno během jedné hodinky. Podobné věci bych asi bez CF také nezažila :)

STEPHAN - KANSAS CITY

U Stephana jsem strávila jednu noc v Kansas City, když jsem letěla z Los Angeles na Floridu a měla v KC mezipřistání. Sice jsem asi mohla poprosit o nocleh sestřenici Zuzku, ale nechtěla jsem ji otravovat. Navíc jsem po 20 dnech cestování na západě chtěla poklábosit zase s nějakým cowboyem z Kansasu. Pro změnu to byl zase markeťák. Stephan mě vyzvedl autem i na letišti, takže jsem se nemusela trmácet s kufrem. Vzal mě do jedné super restaurace na jídlo a pak mi večer pouštěl nějaký příšerný diskárny a videa z Tomorrowlandu, kde byl někdy před lety. Nakonec z něj vypadlo, že jeho babička je ze Sýrie, takže to je jen tříčtvrteční Amík. Vzhledem k tomu, že se měl asi za dva týdny stěhovat, jeho byt vypadal dost prázdně. Já jsem spala v nějaký rastafariánský houpací síti (vlastně je vidět v pozadí na naší společný fotce). Měl ale všude hezký světýlka, dal mi ochutnat chili čokoládu a nějaký super belgický pivo a vlastně to byl nakonec docela fajn strávený večer. Nějakou procházku po Kansas City jsem ani nevyžadovala, v KC jsem byla totiž už asi třikrát. A navíc bylo venku asi mínus 10 stupňů, tak jsem byla ráda, že jsem v teple. 

VINNY - TAMPA

U Vinnyho jsme byly dva dny, a to když jsem přiletěla za Katarínou na Floridu. Měla jsem oproti ní jednu referenci navíc, a tak jsem Vinnymu poslala žádost já. Zase to byl markeťák, což už byla pro Katarínu docela nuda a chtěla pro příští návštěvu najít nějakýho pilota :D Vinny byl ale super člověk. Hned první večer nás vzal s jeho přítelkyní na hudební festival v centru města. Druhý den nám udělal prohlídku města a ukázal nám ty nejznámější dominanty města jako Aquarium, stadion hokejovýho týmu Tampa Bay, čtvrť Ybor City nebo downtown. Poslední den jsme šli na paddleboardy. Byla fakt sranda a určitě jsem na tom nebyla naposledy. Jeho přítelkyně Jessi se nám večer pak snažila dohodit nějaké místní boye v baru, ale nakonec s nima spíš flirtovala sama :D 

Vinny měl velký bejvák, a tak nám byl dopřán luxus samostatného pokoje s vlastní koupelnou, což jsme dosud zatím nezažily. Ráno jsme si u něj mohly udělat i vajíčka s kafem, což běžně u CF asi taky nefunguje. Nebo nám na jeho kartičku půjčil městská kola a my se proháněly po Tampě, jak kdybychom se tam narodily. 

MIKE - KEY WEST

S Mikem jsme zažily asi největší zážitky vůbec. Za prvé jsme přespaly u něj na lodi. Má dokonce dvě. Jednu, která kotví v přístavu, a druhou, kterou měl na nedalekém ostrově - a přesně tam jsme spaly my. Mika vybírala Katarína. Za prvé měli společné hobby v plavení se plachetnicí (Katarína pravidelně plachtí s rodičema v létě několik týdnů na moři) a také oba dva rádi fotí. A není to markeťák!

Focení získalo na Key Westě další rozměr. Jeden večer se tam totiž konala soukromá party pro místní podnikatele, aby oslavili začátek sezony. Mike zjistil, že je to vážně jen pro místní a navíc měli všichni hosté pozvánky. Mike vzhledem k tomu, že je z Georgie a na Key Westu bydlí na lodi, má jen nějaké dočasné povolení k pobytu a není brán jako obyvatel Key Westu. Nicméně zjistil, že na tom soukromém večírku hraje kapela, kterou tak trošku zná a má triko s jejich logem. Vzal si tak do ruky svůj foťák, převlékl triko a šel si i s námi (pomocnice fotografa) stoupnout do fronty. S plnou vážností zahrál na sekuriťáka a ženskou u vchodu divadýlko, že je fotograf kapely a má tu s sebou dvě pomocnice :D Vlastně doteď nechápu, jak se mu povedlo tam dostat, ale za pár minut už jsme do sebe ládovali mojita, piva, rumy, vína a dokonce nějakou místní specialitu - sladký sushi.

Radši jsme se snažily s Katarínou mluvit co nejmíň, aby někdo nezjistil z našeho přízvuku, že nejen že nejsme místní z Key Westu, ale dokonce nejsme ani z USA. U vchodu jsme dostaly i nějaké lístečky. Později jsme zjistily, že jsou do tomboly. Polil nás trochu horký pot, když začali losovat. Byl by to neskutečnej trapas, kdyby jejich hlavní výhru - výlet na jachtě za 25 tisíc Kč na den vyhrála Češka nebo Slovenka, která se jim vetřela na soukromou party. Naštěstí se to nestalo, ale mě si vytáhl nějakej fakír do svýho vystoupení, kdy žongloval s ohnivýma lahvema. Muselo mu být jasný, že nejsem od nich...

JUAN JOSE MARTINEZ MOLINA - ORLANDO

Jméno má jak z telenovely a kromě toho měl na profilu napsáno, že žil nějakou dobu i na Guatemale. To nám stačilo, abychom mu poslaly žádost na jednodenní nocleh v Orlandu. Kromě něj jsme poslaly request i na jeden gay pár, který měl 300 referencí a byl u vzniku celýho CF. Když jsme z jejich profilu zjistily, že byli mezi 50 prvními couchsurfery a pravidelně organizují CF meetingy v Orlandu, fakt jsme je chtěly poznat. Navíc být u gay páru, to by byla další nová zajímavá zkušenost s CF.  Ale bydleli dost mimo centrum a patřili mezi nejpopulárnější ve městě, takže v době, kdy jsme v Orlandu byly, už měli někoho jiného. Juan José byl Španěl, jak jsme se později dozvěděly. Hned ze začátku na něm bylo ale něco divnýho. Vůbec se s náma nechtěl bavit, ani ho nezajímalo odkud jsme přijely nebo kam se chystáme a celou dobu si ťukal něco do tabletu. Nakonec jsme ho aspoň překecaly, aby jsme si aspoň z Netflixu pustili nějaký film. Skončilo to u SuperSize me, takže žádná sláva. Ráno nám udělal sice boží kafe a Kataríně dokonce jedno balení kafe dal (jeho rodiče totiž na Guatemale kávu pěstujou), ale to bylo asi jediný, co mi z celýho pobytu utkvělo v paměti.

WILL - JACKSONVILLE

Willa vybrala tentokrát zase Katarína. Byl to mariňák v armádě a taky dělal něco do letadel. Vypadal jak nějaký postavička z animáku :D Malinká hlava a velký tělo. Bydlel asi 5 minut od pláže, kam jsme se hned po příjezdu šly podívat. Jeho byt byl v takový dost lukrativní čtvrti plný hezkých bytů. Ten jeho byl ale dost studentsky vybavenej. Bydlel se svym kolegou z práce a jeho přítelkyní. Uprostřed obýváku měli tyč na pole dance a na stromu zavěšený dámský kalhotky s podprsenkou :D Dost zvláštní. V koupelně měli mýdlo ve tvaru mimoně. A všude po zdech měli nalepený nějaký papíry na poznámky. Například co je potřeba koupit, nebo kalendář, kam si psali kdo kde co ten den dělá.
Večer si pozvali nějaký kamarády a společně jsme hráli beer pong. Taková ta hra, kdy se dva týmy proti sobě snaží strefovat do soupeřových kelímků pingpongovym míčkem. Oni to měli ještě vyšperkovaný a jeden míček měli s hákovým křížem - ten byl za dvojnásobný počet bodů. Když jste se netrefili dvakrát za sebou, museli jste si jako fant vzít něco na sebe, co vám zhoršilo podmínky při hře v dalším kole. Například obří brýle, přes který jste neviděli, nebo (pro změnu) nacistickou čepici, která byla velká a padala vám do očí. Nebo třeba takovou divnou rukavici, s kterou nešlo vůbec házet. Až později večer jsem si všimla, že v obýváku měli vyvěšený obrázek Hitlera....dost divná úchylka...

GREGG A TOM - ATLANTA

Gregg a Tom byli zvláštní dvojka. Vlastně poprvé se nám stalo, že nás hostili dva lidé. Většinou byli všichni naši hostitelé sami nebo měli spolubydlící, které ale CF nechával úplně chladnými. To u kluků z Alanty neplatilo. Sice jsme oficiálně poslali žádost Greggovi, ale Tom byl do CF zapálený taky.

Nejdřív jsme si mysleli, že jsou to gayové. Ale to nás přešlo hned ve chvíli, kdy po nás začali trošku vyjíždět. Tom si při FIFĚ dost natěsno sedl ke Katarině a občas jakoby nenápadně ji

začal otlapkávat. Mně to samý dělal Gregg. 

Pak už nám to bylo nepříjemný, tak jsme navrhly, ať jdem někam do centra na drink. Nechtělo se nám ale moc utrácet za pití, a tak došla Katarína pro flašku bourbonu, co táhla už z Kansasu. Kluci přišli s tím, že mají pozvání na house party k nějaké jejich známé, ale že jí vlastně až tak moc neznají (ve skutečnosti jí znal jenom Gregg). House party byla docela dost posh akce, kde byli kluci v obýváku v bílých oblecích a lakovaných botkách, kouřili na balkoně doutníky a pili tvrdý alkohol zásadně na ledu. Do toho jsme tam přišli tihle dva střeštění kluci a my dvě s Katarinou. Měli jsme hrozný hlad a hostitelka té party si asi dala dost záležet na občerstvení. Nachystala tam různé jednohubky, hummus, rajčátka s mozzarellou. S Katarínou jsme se do toho pustily nejdřív pomalu a pak koukáme, že jsou talíře skoro prázdné. Naštěstí všichni hosté na párty byli už dost pod parou, a tak toto menší faux pas nikdo nevnímal. Kolem půlnoci jsme si vzali tágo a jeli zpátky k Tomovi a Greggovi na byt. Katarina byla už dost unavená a zalomila to na gauči. Nás nenapadlo nic lepšího než si s ní dělat fotky, když spí :D 

Druhý den ráno jsme chtěli jít do Waffle housu na snídani, ale Gregga jsme doma nenašli. Bylo to dost divný, jelikož neřikal, že by měl jít někam do práce. Tom nám tvrdil, že se někdy v noci sebral a někam odešel. Tak jsme šly na jídlo bez něj. Jen pár minut před naším odjezdem se Gregg objevil ve Waffle housu, řekl nám šťasnou cestu a za minutu zase zmizel. Fakt zvláštní. 

KEVIN - NEW YORK

Nejhorší věc, kterou na CF můžete udělat, je poslat public request. Víceméně dáváte veřejně najevo, že se chystáte někam přijet a hostitelé vám sami nabízejí nocleh. Podle toho to ale vypadá. Většinou jsou to lidi bez profilové fotky, bez jediné reference a spíš máte šanci narazit tu na nějakého úchyláka. V New Yorku je ale obecně dost těžké nějakého hostitele najít. Když si dáte navíc kritérium, že chcete být na Manhattanu nebo v blízkosti JFK letiště, šance najít někoho, kdo vás ubytuje, se rapidně snižuje. Z tohoto důvodu jsem zkusila poprvé (a naposled) poslat veřejnou žádost. Začalo mi v tu ránu chodit 20 odpovědí denně. A všechno to byli dost zvláštní jedinci. Až asi po týdnu se mi ozval kluk, co měl 28 referencí, ve zprávě byl docela příjemný a bydlel 5 minut od letiště. Byl to černoch Kevin, který dle profilovky vypadal dost seriozně. V popisu měl, že učí šachy a umí 6 jazyků. No vida! To vypadá slibně. Tak jsme si potvrdili, že u něj jednu noc přespim.

Požádala jsem ho o adresu, kterou mi ale nechtěl vůbec sdělit. Vlastně mi řekl až pár hodin před příletem, že bydlí v Queensu. Nejdřív mi slíbil, že přiletí na letiště mě vyzvednout (táhla jsem dva kufry a ještě batoh - celkem 50 kg). Samozřejmě, že se na mě vyprdnul. Na poslední chvíli mi adresu poslal. Když jsem dojela někdy v jedenáct večer k jeho baráku, už jsem se necítila moc dobře. Věřim, že Bronx vypadá v 11 večer asi hůř, ale Queeen na tom nebyl o moc líp. Před barákem jsem čekala 5 minut, než se uráčil vůbec vyjít ven. Poprosila jsem taxikáře, aby se mnou ještě chvilku počkal, než si mě Kevin vyzvedne, protože jsem si pořád řikala, že se na mě vykašle a já si budu muset jít hledat o půlnoci nějaký hotel. Za těch pět minut kolem mě prošlo asi 5 černochů a samozřejmě se to neobešlo bez nějakých jejich poznámek, po pár minutách nějaká bezdomovkyně a pak nějací dva feťáci. Queens na mě teda dojem neudělal.

Po pěti minutách se Kevin uráčil mi otevřit dveře, byt měl ale v suterénu. Šli jsme po divných schodech a jeho celej byt byl velkej asi 3 × 4 metry. Byla to jedna místnost, kde měl televizi, kuchyň a jeden rozkládací gauč. Co mě zarazilo ale hned ze začátku, bylo zhruba 200 flašek chlastu. Padesát lahví leželo jen tak na zemi, dalších padesát měl ve skřiňce pod televizí, dalších 50 měl vyskládaný místo knížek v knihovně a dalších pade měl na mikrovlnce. A to nemluvím o těch, co si chladil v lednici a o těch prázdných flaškách vedle koše.

Ten hezký usměvavý černoch Kevin z fotek byl takový zanedbaný hoper ve vytahaném baskeťáckém tričku ověšený řetězy. Vlastně by to mohl dle popisu být úplně v pohodě týpek, ale když jsem se rozhlédla kolem, měl tam třeba nějaké stolní hry s názvem Naughty Bingo, Sex Stack a podobně...Mimo to mu to tam v bytě dost divně smrdělo. Za prvé vlhkostí podzemního bytu a za druhý nějakym nepopsatelně divnym smradem. (Doufám, že tam někde neměl nějakou mrtvolu :D ) Nicméně díky bohu jsem se dožila rána a dost rychle jsem se pakovala od tohohle podivína pryč. Původně mi slíbil, že si se mnou projde druhý den NY a ukáže mi Manhattan. Ale vzhledem k tomu, že jsem s nim žádnou z jeho stolních her nechtěla hrát, se na me vyprdnul. Mně letělo do Kodaně letadlo až ten den večer, tak jsem plánovala si u něj nechat kufry a vrátit se pro ně až těsně před odletem. Kevin mě ale vyhodil z bytu už po obědě a já tak strávila hezkých 7 hodin na letišti.

Asi není divu, že mi jako jediný nenapsal zpětně žádnou referenci. Já jemu ale taky ne :D Místo toho jsem ho nahlásila safety teamu CF a požádala je, aby dohlídli, že Kevin bude mít předem napsáno v profilu, kde budou jeho hosté bydlet (že například koupelna se nedá zamykat, že je v jeho bytě vlhkost, že chlastá jak duha a že se tam zkrátka jeho hosté nebudou cítit bezpečně).

VOLKAN - KODAŇ

Volkan z Kodaně byl můj zatím poslední hostující. I když né tak docela. S Volkanem jsme měli domluveno, že po mém příletu kolem oběda se budu pár hodin potulovat v centru. Spolu se pak sejdeme večer a přespím u něj do druhého dne, kdy mám odlétat Prahy. Do Kodaně jsem přiletěla z New Yorku po dost náročné zážitku s Kevinem :D Navíc se mi docel dost blbě v letadle spalo a já měla šíleně nateklé nohy (zapomněla jsem si v tom stresu nandat stahovací podkolenky a nohy jsem měla jak dvě baňky). Šikovně jsem si navíc nechala kozačky s podpatkama a bylo mi fakt divně. Na letišti mi navíc oznámili, že si musim zavazadla vyzvednout a druhý den znovu odbavit. Vidina toho, jak s sebou celé odpoledne vláčim dva kufry a batoh na zádech, mě donutila k tomu, abych si zavazadla nechala v placené úschovně na letišti. Jenomže ta byla dost drahá a nakonec to cenově vyšlo úplně stejně jako noc v hotelu. V kombinaci s příšernou únavou a bolavýma nohama to byla jasná volba. Sebrala jsem se a frčela rychlovlakem rovnou do hotelu v blízkosti nádraží. Zalomila jsem to hned po pár minutách a jen tak tak mě probudil budík těsně před plánovaným srazem s Volkanem.

Volkan byl sympatický třicátník, který kupodivu neuměl ani slovo dánsky. Jak jsem zjistila, byl to stoprocentní Turek, což mi mohlo dojít už podle jeho jména. Ale nějak jsem neměla čas si znovu procházet jeho profil na CF. Omluvila jsem se mu hned na začátek, že jsem si domluvila hotel a že u něj spát nebudu. Kupodivu mu to přišlo docela vhod, jelikož byl hodně unavený z práce a já navíc ráno vstávala v 5 ráno na letiště. S Volkanem jsme si zašli do bufetu na večeři a pak do baru na gina s tonicem. Vtipný bylo, že jsem na baru potkala jednoho dědulu z New Yorku, který vedle mě seděl v letadle. Po dvou hodinách jsme se rozloučili a slíbili si, že se určitě ještě potkáme, aŤ už v Praze nebo znovu v Kodani, z které jsem bohužel viděla fakt jen letiště, nádraží a jednu ulici.

Sumasumárum. Couchsurfing asi neni pro každého. Musíte mít dost velkou dávku odvahy a věřit lidem. Je to skvělá příležitost, jak si udělat po světě několik přátel, které vy pak naopak můžete naoplátku pozvat domů. Ušetříte při cestování dost peněz a zažijete toho opravdu spoustu.

Jestli máte nějaké zkušenosti s Couchsurfingem, dejte mi o nich vědět do komentářů. Ráda si počtu :)