S kým a kde budu bydlet?

Jó tak tahle otázka mi taky docela dost dlouho vrtala hlavou. Div mě neodvezli nohama napřed z místnosti, když jsem zjistila, v jaký cenový hladině se pohybují nájmy ve Philly. V Kansasu jsem platila měsíčně 230 dolarů, tedy tehdy v poměru kurzu k dolaru nějakých 6 tisíc korun. Ve Philly je to průměrně kolem 800 dolarů, tedy 17 600 Kč za měsíc.

Bydlení na oficiálních školních kolejích se pohybovalo nejlevněji za 1000 dolarů za postel, a to ještě ve sdíleném pokoji ve velikosti 3*4 metry. Nepatrně levnější částka se platila za školní rezidence, které měly sice krásné vybavení a perfektní výhled na centrum města, ovšem i přes to měly velmi špatné recenze. Jednalo se o soukromé subjekty, takže na studentech chtěly co nejvíc vyrejžovat. Samé poplatky za poplatkem, neochota studentům pomoci v případě rozbitého vařiče či plísně v koupelně a podobné případy.

Foto: The View at Montgomery

Jednoznačně jsem se tedy už předem rozhodla, že si najdu soukromé bydlení s nějakými dalšími studenty. Už jsem si vyzkoušela bydlet s Američankou a Brazilkou v Kansasu, takže jsem chtěla jít do podobného spolubydlení i tentokrát.

Problém pro studenty, kteří vyjíždějí do USA jen na semestr, je ale ten, že nájemní smlouvy se zde běžně uzavírají na celý rok. Při podepsání tak musí studenti risknout, že za sebe pak najdou náhradu, jinak platí nájem po celý rok. Jako student jednoho semestru mám jen tři možnosti, jak se nedostat do těchto problémů.

1. Najít tak dobrého majitele, který mi nabídne super smlouvu jen na půl roku a já budu safe. Ale proč by to dělal, když si může najít někoho, kdo mu to podepíše rovnou na rok.
2. Najít bydlení s tak dobrými spolubydlícími, že smlouvu napíšou jen na sebe a mě tam nechají bydlet na černo bez nějakých závazků. 
3. Najít bydlení u nějakýho Amíka, který shodou okolností jede stejně jako já na půl roku do zahraničí a hledá za sebe náhradu.

V nabídkách na bydlení bylo ale takových výjimek jak šafránu. Ve většině případů byli majitelé opravdu striktní se smlouvami na jeden rok, spolubydlící chtěli vždycky mít vše řádně podepsané a jen tak někoho by u sebe bydlet bez papírů nenechali a všichni zahraniční studenti už v době mého hledání za sebe náhradu měli.

Po dvou měsíčním hledání jsem narazila jen na dvě docela v pohodě nabídky. Jedno bylo bydlení s pěti lidmi - holky i kluci, za docela slušný peníz a taky blízko školy. Bohužel si ale nakonec vybrali někoho jiného. Druhé bydlení by bylo s dvěma Amíky. Na tuto nabídku jsme napsali i se Šimonem (studentem z naší fakulty, který taky na Temple jede studovat). Amíci ale pak oběma po nějaké době přestali úplně reagovat. Takže jsme byli opět v háji.

No a najednou narazím na tohle. Pokoj jak z katalogu, bydlení pár minut od školy. Popis dlouhý jako blázen, ale všechno znělo úplně pohádkově. Spolubydlícího hledali dva kluci, Jad a Gabriel z Libanonu. Nabízeli bydlení přesně na semestr - jednalo se totiž původně o byt z Airbnb, takže se dalo přesně zvolit datum příjezdu i odjezdu. Zaujalo mě na konci popisu, že preferují někoho, kdo umí vařit, protože to zrovna oni moc neovládají :D Je pravda, že Libanon mě trošku na první pohled vyděsil. O týhle zemi vůbec nic nevím a upřímně, předem jsem si vysnila, že budu bydlet s nějakými prdlými holkami Američankami než s dvěma Libanonci.

Ale moc na výběr jsem neměla. Neváhala jsem ani chvíli a po třech minutách klukům píšu, že to je nabídka snů a chci s nimi bydlet. Vaření jsem vypíchla pár fotkami mých kulinářských děl a čekala co se bude dít. Oba kluci byli lehce překvapení, že jim píše holka. Zavolali jsme si na Skypu, abychom se nějak lehce představili a zjistili, jestli si sedíme. Všechno vypadalo v pohodě až do chvíle, kdy Gabriel vytáhl to, že se o tento královský pokoj budeme střídat. Kromě tohoto je na bytě ještě jeden dvoulůžák a tak vymyslel takovou pitominu, že se každý měsíc budeme stěhovat a po pokojích budeme rotovat. V tom případě to vycházelo, že ze 2/3 pobytu bych musela na dvoulůžáku bydlet s jedním z nich. To se mi teda vůbec nezamlouvalo a už jsem z toho chtěla vycouvat a byt přenechat Šimonovi, který na nabídku taky klukům napsal.

Naštěstí se tahle rotující šaráda nezamlouvala ani Jadově přítelkyni :D Ta zasáhla a rozhodně nechtěla dopustit to, aby její milovaný sdílel víc jak měsíc pokoj se mnou. Domluvila klukům, ať bydlí spolu na dvoulůžáku a mě nechají v tomto velkém pokoji jak pro princeznu. Tímto dodatečně děkuji přítelkyni Jada. Kluky přesvědčila a ti mi nakonec tento pokoj přenechali a my máme konečně po měsíci a půl podepsanou smlouvu! Stát mě to bude 800 $/měsíčně, což není nějaká výhra, protože se dá sehnat i za 500-600$. Ale já jsem hlavně šťastná, že bydlení konečně mám z krku.

Gabriel vlevo, Jad vpravo

Moji budoucí spolubydlící jsou tedy Jad a Gabriel. Kamarádi, kteří oba studují medicínu a oba jsou docela mladíčci. Jadovi je 21 let, Gabrielovi dokonce 20 (chudák nebude moc v USA chlastat :D ). Gabriel má i americké občanství, narodil se v New Yorku, jinak ale oba žijou v hlavním městě Libanonu - Bejrutu. S klukama jsme si založili na Whatsappu skupinu TU Roomies, ve který se pořád něčemu smějou. Mají skvělý smysl pro humor, jsou i hodně chytrý, takže občas vedeme dost filosofické debaty, kterou nakonec rozbijeme nějakým úplně přihlouplým vtipem.

Musím říct, že už se na naše spolubydlení strašně moc těším. Už plánujeme, že budeme pěstovat na předzahrádce bylinky, že kluci budou dělat hummus a já jim budu péct štrůdl, nebo jak budeme cestovat do školy na kolech, které máme v ceně nájmu. Já myslím, že budeme nakonec supr partička :)