Každopádně, řekla jsem si, že když už tu jsem, tak samozřejmě nesmím vynechat i ten jejich fotbal, americký. Na naší univerzitě je dost známý a dost dobrý tým Wildcats. Hraje ligu Big 12, což je nejspíš jedna z těch lepších. Ještě před tím, než jsem na první zápas sezony šla, chtěla jsem se trošku připravit a přečíst si pravidla....No...dostala jsem se asi do třetiny, když jsem to vzdala....Ale zpátky k samotnému zápasu....
Vzhledem k tomu, že jsem ještě v době zápasu neměla povolení pracovat, nemohla jsem se jako zaměstnanec na stadion dostat. Nezbylo mi nic jiného, než si lístek koupit. Naštěstí přijela i Katarína ze Saliny, takže jsem měla i parťáka. Lístky už byly pouze na stání, ale tak co, aspoň si to víc užijeme a budeme u fandění i tancovat univerzitní taneček Wabash (což je mimochodem fakt sranda, ale dobrá makačka na břicho, druhý den jsem břišáky trošku cítila).
Lístky jsme si vyzvedly asi hoďku před zápasem, Stály nás každou 35 $ plus si ještě připočetli dalších 10 $ za to, že si je vůbec můžete vyzvednout. Něco jako automatická taxa, kterou prostě nejde nijak obejít. Na lístku stálo: Northeast Hill.... Paráda, tak jen najít severovýchod a jsme tam. Samozřejmě jsme vešly vchodem, který byl úplně na druhé straně, než jsme chtěly být. Koukáme na druhou stranu stadionu, kde za vysokým plotem sedí pár lidí na trávě. ,,Héj, to jsme si nemusely kupovat lístky, mohly jsme si tam sednout zadáčo a viděly bychom taky," říkaly jsme si.
Když jsme chtěly jit do sektoru studentů, úsměv nám ztuhnul. Kluci uvaděči nám oznámili, že lístky máme jinam....Ano, přesně na tu zelenou louku za plotem. Jestli se chcete podívat, jak to tam vypadalo a jaká byla naše reakce, když jsme se dozvěděly, jaká "lukrativní místa" nás stály 45 $, tak tady to je :D
Chvíli jsme to se to snažily vydejchat. "Na to si musíme dát pivo," zahlásila Katarína. Tak jsme se sebraly s vidinou zlatovlásky orosené. V tu chvíli bychom vypily snad i tu břečku Budwaisera Light. No každopádně, samozřejmě, že pivo na stadionu netočili. Dobře, tak aspoň colu. Daly jsme si pepsinu za 5$ (čert to vem) a vracely jsme se pomalu zpátky. Když jsme míjely kluky uvaděče, Katarnu napadlo se jich zeptat, jestli by nás přece jen nepustili k těm dalším studentům. Nahodila smutné oči a snažila se jim vysvětlit, jak jsme absolutně netušily, kam ty lístky máme (což teda byla pravda). Ani jsme nemusely mít výstřih a už jsme stály mezi dalšími fanoušky Wildcats.
Chvíli jsme to se to snažily vydejchat. "Na to si musíme dát pivo," zahlásila Katarína. Tak jsme se sebraly s vidinou zlatovlásky orosené. V tu chvíli bychom vypily snad i tu břečku Budwaisera Light. No každopádně, samozřejmě, že pivo na stadionu netočili. Dobře, tak aspoň colu. Daly jsme si pepsinu za 5$ (čert to vem) a vracely jsme se pomalu zpátky. Když jsme míjely kluky uvaděče, Katarnu napadlo se jich zeptat, jestli by nás přece jen nepustili k těm dalším studentům. Nahodila smutné oči a snažila se jim vysvětlit, jak jsme absolutně netušily, kam ty lístky máme (což teda byla pravda). Ani jsme nemusely mít výstřih a už jsme stály mezi dalšími fanoušky Wildcats.
Za nemalou chvíli přiklusala velká školní kapela čitající asi 400 členů, k tomu tak zhruba 100 roztleskávaček a k tomu další nespočet lidí, kteří se pohybovali na hřišti. Super bylo, že hned první minutě zápasu dali "naši" touchdown. To je asi jediná věc, kterou jsem si zapamatovala z pravidel. Do konce poločasu jsme toho ale už moc zajímavého neviděly. Vtipné bylo taky to, když jsme se po druhé patnáctiminutovce chtěly sebrat a jít domů. Jessi mi předem říkala, že se hraje klasicky na dva poločasy. Jenomže už mi nestihla říct, že každý poločas se hraje 2 × 15 minut :D
A o poločase se stalo něco, co teď řeší nejen celá univerzita, ale i celý fotbalový svět, ne-li celá Amerika. Školní kapela jako tradičně má o poločase svou show. Na hudbu se pochybují všichni muzikanti tak, že u toho dělají různé obrazce (taková lepší spartakiáda). Viděla jsem na youtube, jak v minulosti udělali dokonce tvar Michaela Jacksona a na písničku Billie Jean dělali moonwalk. Tentokrát se vystoupení neslo v duchu Star Wars a Star Trek. V jednu chvíli ale udělala půlka vesmírnou loď ze Star Treku a druhá strana udělala logo rivala z konkurenční vysoké školy v Kansas City. A pak začali pochodovat k sobě a vypadalo to, jako když ten maskot kouří penis. Pro ilustraci: video zde:
A o poločase se stalo něco, co teď řeší nejen celá univerzita, ale i celý fotbalový svět, ne-li celá Amerika. Školní kapela jako tradičně má o poločase svou show. Na hudbu se pochybují všichni muzikanti tak, že u toho dělají různé obrazce (taková lepší spartakiáda). Viděla jsem na youtube, jak v minulosti udělali dokonce tvar Michaela Jacksona a na písničku Billie Jean dělali moonwalk. Tentokrát se vystoupení neslo v duchu Star Wars a Star Trek. V jednu chvíli ale udělala půlka vesmírnou loď ze Star Treku a druhá strana udělala logo rivala z konkurenční vysoké školy v Kansas City. A pak začali pochodovat k sobě a vypadalo to, jako když ten maskot kouří penis. Pro ilustraci: video zde:
Univerzita dostala pokutu 5000 $ a museli napsat nějaký omluvný dopis. Začalo se to tu řešit víc než Donald Trump, a to už je co říct.
K zápasu asi tolik. Vyhráli jsme 34:00. Druhý poločas byl o mnoho lepší. Za prvé jsme toho viděli víc, za druhé už nebylo takové horko a nesvítilo nám sluníčko do ksichtu. Mimochodem, v době zápasu bylo 37°C. Samotný americký fotbal nebyl vůbec špatný, ale že bych za něj šla přístě vyhodit dalších 45 $, to asi ne. Každopádně, protože budu na všech dalších zápasech pracovat, uvidím americký fotbal ještě šestkrát. Na druhou stranu, musím říct, že atmosféře dávám 10 z 10. Ne nadarmo se K-State pyšní titulem nejlepší fandící atmosféra ze všech týmů v lize. Celou dobu jsme stáli, řvali pokřiky, zpívali studentskou hymnu a zkrátka užili jsme si to všichni naplno. Na závěr se konal ještě velký ohňostroj. I když je to trošku připhotoshpovaná fotka, dávám jí sem.
Po skončení zápasu jsem s Katarínou samozřejmě zamířily do Aggie, kde jsme ochutnaly Nancy, ananasové pivo (ale fakt pecka). Pak se mi stal menší trapas, přišla do baru slečna, která měla nádherné šaty. Chtěla jsem jí je pochválit a povídám: ,,Wow, you have really nice dress." Ale asi tam byl hluk a místo šatů slyšela breast, což zmamená prsa. Tak se nejdřív podívala na svoje prsa, pak zpátky na mě s vyděšeným výrazem a když mi to došlo, začala jsem se jí děsně omlouvat s tím, že jsem myslela vážně šaty. V tu chvíli už jsme leželi smíchy na zemi obe dvě, Katarína, hlídač u vchodu i všichni ostatní kolem, co to slyšeli. Tak to jen takový vtípeček na závěr...
Žádné komentáře:
Okomentovat