středa 16. září 2015

Prasečí závody, výročí 11. září a kluk, co dal řetízek do jiného hrníčku


Ač by se zdálo, že týdny jsou v Kansasu jeden velký stereotyp, opak je pravdou. Sice nechodím běhat do Central parku, neprocházím se každý večer po Time Square ani si nedělám selfie u Golden Gate Bridge. Zatím jsem vlastně skoro nevytáhla party z Manhattanu, kromě jednoho většího výletu do Kansas City a do muzea Amelie Earhart v Atchinsonu. Ale spousta se toho dá zažít přímo tady v Manhattanu. Přesto jsme v neděli zamířili na jih Kansasu na velký "zemědělský festival" Kansas State Fair.



  • Pondělí - byl Labour day, svátek práce, který slaví všichni Američani tak, že se válí doma. My jsme ale se spolubydlama vyrazily prát. I když jsem papírově nejslabší pradlena, tentokrát udělala pěkné faux pas Jessi. Dala do jedné pračky ke všem ručníkům, ubrusům, povlečení a koberečkům i svůj Halloweenský kostým, který samozřejmě nenechal všechny své modré třpytící se flitry na sobě. Takže kdykoliv teď vyjdu ze sprchy, utřu si ruce do utěrky nebo šlápnu na malý kobereček v koupelně, musím sundavat malá třpytící se kolečka.
  • Úterý - První schůzka našeho skupinového projektu na předmět Digitální marketing. Vtipné bylo, že jsme si sami řekli, že každý přijde s nějakými nápady, abychom to společně dali dohromady. Akorát ctižádostivý, šprťácký a až moc poctivý Američan Jarred na náš meeting přišel už s hotovou prací. Ne, že bych nebyla ráda, že udělal celou práci za nás čtyři. Ale umíte si asi představit, jak se tvářil, když jsme mu přidali k pár větám nějaké komenty a nedejbože s ním v něčem nesouhlasili. Mimochodem, co se týká formátování různých dokumentů, Amíci všechno zarovnávají doleva (RIP zarovnávání do bloku), mají rádi průběžně podnadpisy ke každému odstavci, který se týká jedné věci, a u každé seminárky, kritiky i eseje musíte do hlavičky napsat i jméno profesora, na jehož předmět práci píšete.
  • Středa - První velká písemka. Hned ráno jsem se šla na ní učit do místní kavárny Radina's, kde jsem si dala velký borůvkový muffin a k tomu kolumbijskou kávu. Mňam. Hned po tom jsem se spojila s pár lidmi přes Skype ( je to divný, ale jakmile lidi vidím přes Skype, mám pocit, jako kdyby tu byli se mnou). Zkouška nakonec dopadla nad mé očekávání (86/100).
  • Čtvrtek - Thirsty Thursday - den, na který se těšíte celý týden, abyste si mohli dát Jacka Danielse, Jima Beama nebo Jamesona za 25 Kč včetně coly (jako mohla bych si za stejnou cenu dát i gin tonic nebo Cuba Libre, ale proč bych to dělala, že jo :D ). Jenomže v tu ránu, kdy jsem byla na odchodu, se přihnala obrovská bouřka, která dokonce zaplavila pár ulic a někde bylo i pár popadaných stromů. V jednu chvíli to bouchlo do vedlejšího baráku a musím říct, že jsem se necítila úplně bezpečně. Takže z opileckých orgií nakonec sešlo. Mimochodem, odpoledne (v ČR večer) se stala nevídaná věc. V jednu chvíli mi ukončilo facebookové konverzace snad 100 % lidí, se kterými jsem si psala. A důvod? Všichni se šli dívat na kluka, který dal řetízek omylem do jiného hrníčku. Tak mi nezbývalo nic jiného, než jít psát do školy nějaký ten prokotol.
  • Pátek - Dopoledne jsem psala druhou větší zkoušku. Tam to dopadlo na 16/20 (takže víceméně pořád podobné skóre). Ten den bylo 11. září. Doma sice nemáme televizi, ale i tak se neslo čtrnáctileté výročí události všemi komunikačními kanály. Naše škola si připomněla výročí americkými vlaječkami podél chodníků po celém kampusu. A kolik jich bylo? Přesně tolik, kolik bylo obětí.

    Večer nám jeden studentský spolek uspořádal další akci (každý den se tu něco děje) a umožnil prvním 200 studentům vstup zadarmo do manhattanské Sunset Zoo včetně popcornu, sušenek, cukrové vady a pití zdarma. Takže jsme si se zrzounkem udělali výlet na kole a zakempili jsme to v místní zoo. Kromě staré šimpanzí dámy Susie a klokana tam toho zas tolik zajímavého nebylo, ale tak asi je fajn tam zajít, když už jste tady. Večer jsme pak měli u nás doma véču, kterou vařil přítel mé spolubydlící Isabelly, mexičan David. Plno mexického jídla, k tomu trošku Itálie v podobě caprese, potom i bratwurst na pivě, plněné papričky krémovým sýrem obalené ve slanině a k tomu česká Plzeň. Asi není divu, že moje trávicí ústrojí tohle všechno nepobralo. 

  • Sobota - Po dlouhé době jsem si šla zasportovat do rekreačního centra. Trošku jsem to v poslední době flákala, tak jsem si dala tentokrát pět sportů najednou a strávila tam 3,5 hoďky. A tentokrát jsme tam zašla i se zrzounkem ( asi bych mu tak měla přestat říkat, ale Ron by se mu asi nelíbilo). Sice jsme začali kulečníkem, ale pak jsme si dali fotbal, badminton, pingpong a zakončila jsem to pár kolečkama běhu.
  • Neděle - Vstávačka na 7 hodinu ráno a výjezd do města Hutchinson na Kansas State Fair, což je něco jako velká pouť, veletrh zemědělců a festival hudby a jídla v jednom. Vlastně jsem dopředu úplně neměla pořádnou představu o tom, co mě čeká. O to větší to byl šok.

Ráno mě vyzvedl Bill Smriga s Eleine, což jsou manželé, kteří nabídli Kataríně, že jí budou dělat host family (protože jsou ujetí na Slovensko a nejspíš také na Slovenky :D ). Po cestě jsme nabrali Katarínu v Salině a razili směr na jih.

Akce je to obrovská, něco jako 10× větší Veletržní palác a k tomu ještě Letenská pláň. Nejdřív jsme zamířili k prasátkům, kozám, telátkům, lamám, králíkům, koníkům a ovečkám. Jestli jsem se někde opravu cítila, jako že jsem fakt v Kansasu, tak to bylo tady. Vůně prasat se střídala se smaženými hotdogy a občas přivanuly i koňské bobky. Přímo před náma jeden farmář dokonce udělal jedné ovci podzimní sestřih, v druhém areálu se zase hodnotilo, jak umí pochodovat poníci :D



Pak jsme se přesunuli k něčemu, co jsem ještě doteď neviděla. Závody prasat ( takových těch úplně nejmenších). Můj favorit bylo červené prasátko vlevo, které vyhrálo jeden ze třech závodů. 


V jedné z dalších budov byly vystaveny všechny možné zemědělské plodiny od rajčat, přes med a seno až po sochy udělané z másla. Všimli jsme si, že na některých z nich byly přidělané různě barevné pentle. Až po chvíli nám došlo, že jsou to různá ocenění. U některých to byla medaile za velikost, u některých za váhu, u některých se nejspíš hodnotila i chuť nebo celkový vzhled. U rajčat jsem si vzpomněla na taťku. Určitě bys něco vyhrál, ta jejich rajčata stála za prd :) Každopádně, co má můj obdiv, je obrovská dýně, o které se psalo i v kansaských novinách. Na české jednotky váží 470 kg.

Donovan Mader shows off his record-setting pumpkin
 
 

A jo, hodnotilo se i seno :D



V poledne jsme se pak šli najíst do jediného uzavřeného místa, kde prodávali pivo (na otevřeném prostranství holt máme smůlu). A odpoledne už jsme se jen různě procházeli po obrovských halách, které vypadaly podobně jako u veletrhů v ČR. Stánek vedle stánku, plno prospektů, vzorků zdarma (i ochutnávky :D ) a občas se objevil někdo jako Horst Fuchs, který měl svou live show s úžasnými, nefalšovanými, ostrými nerez noži prvotřídní kvality, u kterých když zavoláte nyní, dostanete ještě jednu celou sadu nožů zdarma! No zkrátka, na co jste si vzpomněli, to tam měli. Traktory, vířivky, kovbojské klobouky, masážní křesla, pily, sekačky, dokonce jste si mohli i vyzkoušet, jak se rodí telata. 

Konec dne završilo vystoupení K-State hudební kapely s roztleskávačkami, kde samozřejmě nechyběl ani školní maskot Willie! Jupí konečně s ním mám fotku :)



Večer jsme pak cestou zpátky viděli krásný západ Slunce. Na jedné straně oblohy byla už tma, na druhé právě Slunce zapadalo :)

Žádné komentáře:

Okomentovat