čtvrtek 5. listopadu 2015

Kansas City potřetí a chycený Gerrardův míč

Tentokrát jsem musela své zážitky z Kansas City rozdělit na dva články, jelikož se toho událo za ten víkend tolik, že by z toho mohl být hnedka román. Jestli si tedy chcete počíst ještě o návštěvě hlavního města Topeka, o krkající dámě z horkovzdušného balónu, nebo jak jsme pokořily s Katarínou a sestřenicí Zuzkou Krakena, tak tady.



V neděli ráno jsme se tedy posilnění domácích štrůdlem, silnou kávou a Mt. Dewem v kapse vypravily z Overland Parku do centra Kansas City. Den předem jsem ještě psala Jackovi, Američanovi, kterého jsem potkala před dvěmi lety v Praze v baru M1 a který shodou okolností žije právě v Kansas City. Bohužel byl dost busy, a tak se setkání nekonalo.

Katarína vlastně jela do Kansas City poprvé, takže valila oči, když se před náma na horizontu rýsovalo panorama města. Já už tam byla jednou na koncertu Taylor Swift a podruhé na fotbalovém zápase USA-Kuba, takže tentokrát do třetice všeho dobrého. Chtěly jsme zaparkovat na tom samém místě, kde jsme byli minule s Coco a Filipem, akorát tentokrát už tam stála značka zákaz parkování. Jely jsme tedy do městských podzemních garáží, a ty stály na celý den jen 2 dolary. Parádička!


První místo, kam jsme zamířily, však nebyla žádná památka ( i když Amerika jich teda stejně moc nemá :D ). Trochu nám po cestě vyhládlo, takže burgrárna BRGR Kitchen & Bar přímo v centru Kansas City byla jasná volba. Na menší kocovinku navíc burger náramně bodnul. Sice byl trošku slanější, ale maso perfektně udělané, k tomu barbecue omáčka a velké hranolky. A k tomu klasicky vodu, kterou vám dají všude automaticky a zdarma.


Po dobrém obídku jsme se trošku prošly mezi "mrakodrapy" (do NY nebo Chicaga to má asi hodně daleko) a pak jsme se vrátily pro auto, abychom mohly zajet k místní veřejné knihovně. A to není jen tak ledajaká knihovna, je to kouzelná knihovna :D Ne, kecám. Ale tip nám dala sestřenice Zuzka. A jednalo se přesně o místo, které nikde v žádných průvodcích nenajdete a přitom je to taková nádhera. Knihovna má totiž venkovní fasádu udělanou z knížek. Najdete tam tak Pána prstenů, Romea a Julii, ale i Metamorphoses od Ovidia.


Usmálo se na nás štěstí s počasím, takže jsme měly odpoledne až 26 stupňů a oblohu úplně bez mráčku. Podívat jsme se šly ještě k Liberty Memorial, odkud byl nádherný výhled. Do toho ještě ty krásně zbarvené listí na stromech a nádherný podzim je na světě. Mohlo se jít i dovnitř, kde byla výstava o první světové válce a pak vás výtah vyvezl až úplně na vrchol. Ale zas tak tolik mě to nebralo a 14 dolarů se mi za to dávat nechtělo. Katarína šla tedy sama a já na ni čekala u fontánky před Memorialem. 

 
 


Pak už se začala blížit 4. hodina odpolední a já měla domluvený sraz se spolužákem Jarredem u stadionu Sportingu KC. Chystala jsem se ještě stihnout poslední zápas, ve kterém se hrálo o postup do fáze play-off. A nemohla jsem si vybrat lepšího soupeře než LA Galaxy :) O slavná jména z Evropy tak nebylo nouze. Katarínu fotbal samozřejmě netáhnul, takže ta se vracela do Saliny. 


Původně jsem si myslela, že na zápas jdu jen s Jarredem a možná ještě jedním člověkem. Nakonec nás tam bylo asi deset, z toho jen dvě holky. Co mě překvapilo, že Sporting KC dával na zápase fanouškům zdarma rukavice s logem týmu a sponzor ligy - Windows - dával zadarmo světle modré čepice. Nějak jsem to bohužel přehlédla, takže se na mě nedostalo :( Andres, Mexičan, udělal ale gentlemanské gesto a čepičku mi věnoval :) 


Další super věc byla ta, že jsme fandili přímo v kotli. Před začátkem zápasu navíc vypálili přímo na hřišti několik petard (přitom nikdo v hledišti žádné pyro neměl). Samozřejmostí byla i americká státní hymna, kterou tu hrají prý před každým větším utkáním, a to vůbec nevadí, že nehraje národní tým. No jo, patrioti....

Ještě před začátkem utkání jsem bedlivě vyhlážela známá jména. Vzhledem k tomu, že jsme byli přímo za bránou, tak jsme měli perfektní výhled na právě se rozvičující hráče LA Galaxy. Mezi nimi samozřejmě i Robbie Keane, mexičan Giovani dos Santos a hvězda největší, Steven Gerrard. Několik hráčů při střílení na gólmana bránu přestřelilo a trefovali přímo nás v kotli. V jednu chvíli se napřáhnul i Gerrard a elaaa hop míč letěl přímo na mě. Nestíhala jsem ho chytat, ale aspoň jsem ho vyboxovala alá Péťa Čech! 

 

V kotli to bylo super. Pořád jsme zpívali nějaké pokřiky (jeden dokonce jen ve španělštině) a bylo zajímavé, kolik fanoušků přišlo jen kvůli Gerrardovi v dresech Liverpoolu. Někteří se nebáli přijít v dresu i přímo do kotle Sportingu KC a tak si vyslechli pár uštěpačných poznámek na jejich triko. Nejvíc se mi líbili fanoušci v převlecích. Tady jsme na fotce s týpkem, který rozeřvával kotel nejvíc a nejspíš je to i něco jako Strašák na Slávii. Říkali mu Sportin Jesus. Pak tam byl i Indián nebo Batman, ale v modrých barvách klubu.


A není samozřejmě nic lepšího, než když váš tým vyhraje. Vítězné skóre bylo nakonec 2:1 a obzvlášť druhý gól angličana Dwyera byl výstavní. Sporting tedy postoupil do fáze play-off, ze kterého mimochodem hned další zápas vypadli :D. Poznala jsem tu spoustu nových lidí, převážně Australanů, ale i Američanů nebo třeba kluka z Dubaje, který se jmenuje Sarwar (říkám mu Star Wars). Fanoušek Barcelony a chodící fotbalová encyklopedie. Spoustu si toho mám co říct i s Danem, blonďatý Londýňan, bohužel fanoušek Chelsea :D 

 

Je mi jasné, že v Kansas City jsem nebyla naposled ;) Minimálně odsud poletím domů... Možná...


2 komentáře:

  1. Ahoj Pájo, pěkný článek. Právě jsem v Kansas City a zdržím se pár měsíců neměla by si pár tipů kam se podívat?:-)?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víceméně to máš všechno v tomhle článku :) Knihovnu, soccer stadion, ten monument, downtown. Možná bych přidala ještě stadion Royals a Legends - obchodní outletové centrum.

      Vymazat