Z Chicaga jsme vyrazily ráno kolem osmé, abychom ideálně před oběděm dorazily do hlavního města státu Illinois, Springfieldu. Jak jsem se dozvěděla předem, Springfield je nejběžnější jméno města v USA, celkem je jich tu 41. Když jsem říkala ségře, že sem jedu, první jí napadlo: "Joo, odtud jsou Simpsonovi". Trošku jsem pátrala, jestli to je zrovna tenhle Springfield. Ale prý se to neví. Dle relevantního zdroje, Wikipedie, je Simpsonův Springfield fiktivní město a nachází se v nespecifikovaném státě. Jeho poloha je flexibilní, mění se tak, jak se to zrovna autorům jednotlivých epizod hodí.
Ale zpátky do reality. Ještě než jsme dorazily do Sprinfieldu, zajely jsme umýt auto od bahna do myčky, které jsme nabraly při našem malém indicentu v Iowě. Auto si vzalo v jednu chvíli na starosti asi 20 mexičanů a za 2 minuty bylo auto čistý. Něco takovýho jsme ještě nikdy neviděly. Pracovali jak mravenečci, jeden leštil dveře, další zrcátko, třetí okno, další stěrače. No nestačily jsme zírat :D
Hned při příjezdu do Springfieldu na nás vyskočilo spoustu plakátů, nápisů, cedulí s jedním významným jménem, Lincoln, a my věděly, že jsme tu správně :) Jeden z nejvýznamjších amerických prezidentů, Abraham Lincoln, tu strávil velkou část svého života. Sice se narodil v Kentucky, ale ve Springfieldu vyrostl, pracoval a taky se oženil. První jsme zamířily do jeho muzea. Při placení vstupu moje platební karta hlásila "nefunkční", tak jsem se trošku vyděsila. Naštěstí jsem pak zjistila, že jsem jen překročila nastavený limit. V Chicagu holt není levno jako v Kansasu. Byly jsme ale překvapený, jak levný muzeum to oproti těm chicagským je. Se studentskou slevou jsme se v Chicagu dostaly nejníž tak na 18$, a to třeba v Aquariu chtěli 35$ bez žádné studentské slevy. V Lincolnově muzeu po nás chtěli jen 9$ a oproti jiným muzeím jsme v poměru cena/výkon dostaly za tuto směšnou částku mnohem víc.
Nebudu lhát, když řeknu, že toto muzeum bylo zatím nejlepší, v kterém jsem kdy byla. A troufám si tvrdit, že ho ještě dlooooouho nic nepřekoná. Muzeum bylo stavěné do kruhu a celé bylo navržené tak, že každá místnost mapovala jednu etapu Lincolnova života. Začalo to v malé chatrči, kde jako malý kluk četl knihu u ohně. Jeho figurína vypadala tak opravdově, oheň byl nasvícený tak, že to fakt vypadalo, jako když plápolá a celý efekt doplnil ještě zvuk praskajícího dřeva a chrapot spícího psa. Takhle dokonale udělané byly všechny místnosti, od jeho pracovny přes bitevní pole při občanské válce, dětský pokoj, kde na sebe pokřikovaly Lincolnovy děti až po pietní místnost s jeho rakví. I když by se mi podařilo popsat muzeum, jak nejlíp to jde, stejně nejde vyjádřit slovy tu úžasnou atmosféru.
V ceně jsme měly ještě dvě promítání kratších filmů. Jedno bylo teda spíše divadelní představení, které doplňovaly videoprojekce. Všechno bylo po technické stránce tak dokonale udělané, že když herec vyprávěl o tom, co všechno Lincoln vlastnil za věci, u vyprávění začal objevovat Lincoln jako duch. Když vyprávěl herec o občanské válce, vedle něj projekce ukazovala část bitvy. Když četl jeden z Lincolnových dopisů, text se psal do prostoru vedle něj. No prostě bomba!
Druhé promítání už byl normální 20minutový film doplněný ale o 4D efekty. Při občanské válce bouchala děla, foukal vítr, smrděl oheň. Taky pecka :D Pěkně vymyšlenou měli pak jednu místnost, která vypadala jako vysílací studio. Na jedné obrazovce bylo čtecí zařízení, na druhé pouze grafika a třetí snímala moderátora, který představoval jednotlivé kandidátské medailonky.
Po muzeu jsme se šly kouknout ještě do knihovny, která nesla také Lincolnovo jméno a poté jsme se ještě zajely podívat k Lincolnově hrobce. Jestli někdy budete mít cestu do Chicaga, určitě se sem zajeďte podívat. Springfield je jen zhruba 3 hodinky cesty.
Po rychlém obědu v Subway jsme razily směr St. Louis, kde na nás čekal další couchsurfer Jude. Asi jsem nebyla jediná, která si užívala, když ho mohla oslovit známou píničkou od Beatles "Hey Jude". Vtipné je, že Jude je původem učitel španelštiny, angličtiny a němčiny. V jednu chvíli si ale řekl, že ho úplně dobře neplatěj, a tak se rozhodl být muzikantem a teď se tím opravdu živí. Hraje na koncertech, v kostele, spravuje YT kanál a má svý songy i na Spotify.
Vzhledem k tomu, že jsme přijely až večer, na nějaké velké chození po městě to nebylo. Ten večer hrálo hokejový mužstvo St.Louis zápas NHL, a tak jsme se šly koukat na zápas do skotského baru. Jude vyzbrojen týmovou mikinou a čepicí jako správný fanoušek hájil barvy svého týmu. Také nás opravil ve výslovnosti tohoto města. Nějak jsme si s Katkou myslely, že se správně vyslovuje francouzsky "SenLuí", ale oni tam to "S" prostě nechávají. Správně tedy "Sen Luis".
Ve skotském baru jsme zkusily s Katkou místní pivo Either Urban Chestnut. Docela dobrůtka. Ale unavené po cestě jsme kolem půlnoci zalehly na rozkládacím gauči u Juda a spaly jako zabitý. Ráno nás překvapil výhled z kuchyňského okna. Tak nějak jsme při cestě k němu přehlédly katedrálu. Divný. Zas tak malinká není.
Bylo docela ponuro, typický sychravý podzim. Nejdřív jsme si zašly na super snídani do takové menší čtvrti, která vypadala jako stará Anglie. Malé obchůdky, typické výlohy, úzké uličky. Ještě Jack Rozparovač a bylo by to kompletní. Po jídle jsme vyrazily na největší dominantu města, na oblouk The Arch. Cesta nahoru trvala jenom 3 minuty a byl zeshora výhled na celé město. Okolí oblouku se zrovna upravovalo, takže v létě to tam bude určitě mnohem hezčí. Ale i tak, St. Louis byla pěkná zastávka :)
Na naše zážitky z Chicaga, Springfieldu a St.Louis se můžete kouknout na tomto videu :)
Žádné komentáře:
Okomentovat