čtvrtek 17. prosince 2015

Vánoce Vánoce přicházejí

Vánoce Vánoce přicházejíííí...a to i do takové díry jako je Kansas. Poslední dny se nesou v duchu zdobení stromečků, nahazování světýlek na barák, finálních písemek, vyřizování plno papírů před ukončením semestru a taky pomalu loučení. Před pár hodinami odjela spolubydlící Jessi, která stráví pro změnu měsíc v Česku se svým českým klukem Radimem.



Vrátím se ale o několik dní zpátky, a to do týdne hned po návratu z Chicagského výletu. Vzhledem k tomu, že jsme se vrátily někdy před půlnocí, ráno se konal první zátah školy. Prezentovaly se akorát závěrečné projekty, takže jsem usoudila, že projíždět Instagram můžu z domova z postele.

Den jsem využila alespoň k pečení cukroví, kterým jsem strávila skoro celý den. Chtěla jsem udělat klasické typické české vánoční cukroví, jenomže to by k tomu Amerika musela být přizpůsobená. Rumové kuličky prostě bez Tuzemáka neuděláš. A když mi nabídla Jessi svůj bourbon, že prý to můžu použít místo toho, řekla jsem si, že bude lepší ho radši vypít. Začala jsem vanilkovými rohlíčky, který jsem pak vyválela v hrudkách, který se mi udělaly po tom, co jsem do moučkového cukru nalila vanilkový extrakt. Když holt není vanilkový cukr, musím si nějak poradit.


Vosí hnízda šlo taky těžko udělat, když na to nemáte formičku. Takže nakonec z toho byly takový pidi vosí muffiny. Pak jsem udělala ještě linecké a na závěr moji vánočná specialitku, které teda úplně česká věc asi není, ale říkám tomu "Pájiny opilé třešně", tentokrát byly ještě s vůní marcipánu a zalité hořkou čokoládou.


 

Každou první středu v měsíci je tu na místní radnici meeting partnerských měst. Jedním z nich jsou také Dobřichovice (to proto tu máme všichni Češi host families s českými kořeny). Pár studentů se tam včetně mě šlo také podívat. Já jsem si připravila prezentaci o mém rodném městě, Kolín rocks!, Milan s Robertem měli prezentaci o tom, jak se slaví v Česku Vánoce a Velikonoce (kupodivu nikdo neřekl ani slovo proti mlácení ženských pomlázkou) a Matěj s Verčou ukazovali fotky z tripu v Coloradu. Celé to vedl Ed Klimek, bývalý starosta a také jeden z "host dads". Některá "česká" příjmení jsou fakt vtipný. Czerny, Klimek, Shapek. Ale nejvtipnější je paní, která se jmenuje Jan Janasek. Ženská a fakt se jmenuje Jan. A to příjmení vyslovují jako "Džejnsek". 


Ve čtvrtek mě čekala první velká prezentace ve škole. Měli jsme si vybrat nějaké PR téma nejlépe z oblasti lidských práv nebo životního prostředí. Naše skupinka chtěla využít toho, že má mezi sebou jedinou holku z Evropy, a tak jsme nakonec vymýšleli kampaň na téma Uprchlická krize v Evropě se zaměřením na ČR. Bylo trošku těžký vysvětlit spolužákům, co se teď v Evropě děje, jaktože je ČR tolik proti muslimům a proč má náš prezident takové kontroverzní postoje. Ale snažila jsem se udělat co nejvíc proto, abych jim vysvětlila, o co jde, aby nás neměli za debily, ale zároveň jim nemazala med kolem pusy.

Na pátek jsem si zase zaskajpovala s rodičema a taky s Honzou. Tahle fotka z našeho skype callu mi přijde fakt vtipná :D Promiň, Honzíku!


Taky jsme se ten den domluvili s Buylovými, že se u nich s Katarínou zastavíme a povíme jim zážitky z Chicaga. Zároveň jsme Kenovi chtěly dát dárek k narozkám a Kathy jsme přivezly hrníček ve tvaru botičky z chicagských vánočních trhů. Katarina se k nim pak přidala na nějaký vánoční koncert a já jsem si připravila u nás na bytě takovou menší vánoční rozlučkovou party. Spousta lidí se totiž plánovala v dalších týdnech učit na finals, plno jich odjíždí dřív, a já už bych pak neměla příležitost se s nimi potkat. Dojedli jsme poslední cukroví, vypili několik litrů svařáku a hot cideru (hot cider ale není klasický alkoholový cider, ale spíš něco, čemu my říkáme "horké jablo"). 


V sobotu jsme měli trošku rušno na fotbale. Byl to můj poslední zápas a byla teda pořádná kosa. Super je, že nám rozdávají takový kouzelný pytlíčky, kterými když zatřesete, tak vydávají teplo. Zpátky k pointě. Rušno bylo proto, že se zhruba během třetí čtvrtiny přímo u mého gatu složil k zemi chlap. V tu chvíli jsem houkla na mého supervisora, ten už volal záchranku a do půl minuty už chlápka se zástavou srdce začali oživovat. Hned přiběhlo dalších několik lidí, kteří nakázali, ať uzavřeme gate a snažíme se fanoušky navigovat co nejvíc od celé události pryč. Po pěti minutách chlap ležel furt na zemi, měl roztrhnuté tričko, aby mu doktoři mohli udělat srdceční masáž. Byla tam strašně divná atmosféra. 50 tisíc fanoušků fandí na stadionu zatímco jen pár minut od nich bojuje člověk o život. Naštěstí po dalších 5 minutách už jsem viděla, jak už leží na nosítkách a hýbe rukama. Tak snad všechno dopadlo dobře.


V neděli k nám přišli první "nájemci", kteří nahradí mě a Isabellu u nás na bytě. Mackenzie, Američanka, by měla mít Isabelly pokoj, a Von, Američan můj. Jessi si na ně připravila drsné interview zahrnující i otázky ohledně politiky, sebereflexe a filosofických postojů apod. No...myslím si o tom své...

Další týden jsem začala nákupem vánočních dárků. Stalo se to nejhorší co se stát mohlo. Objevila jsem obchod s kansaskými suvenýry, který bych nejradši vykoupila celý. Racionální nákupní chování tou dobou bylo někde hodně daleko. Takových s prominutím "píčičandiček" jsem ještě nikdy neviděla. Třeba tornado maker je asi nejlepší kousek :D Ve vteřině bylo 70 dolarů pryč.

V úterý jsme měli další velkou prezentaci. S Amíkem Jarredem, Němcem Nicem a Angličanem Emmanuelem jsme měli prezentaci na porovnání Spotify a Pandory z hlediska businessových a marketingových strategiií. Nějakým nedopatřením na mě zbyla ta businessová část, i když všichni ostatní členové mé skupinky mají business jako hlavní obor a já o tom vim prd. Nicméně (musím se pochlubit), naše skupinka byla ze všech úplně nejlepší, a já (na základě interního hodnocení) byla navíc nejlepší z naší skupinky. Takže, Pájoooo, dobře ty!

Na středu jsem se hodně těšila. Dostala jsem totiž pozvání na takovou slavnostní večeři, kterou pořádalo K-State Athletics, aby poděkovalo svým zaměstnancům za fotbalovou sezonu. Burgery a hotdogy zadáčo, šance vyhrát nějakou cenu a ještě vstupenka na basket. První cenou v "tombole" byl tablet, který jsem teda bohužel nevyhrála. Štěstí se ale na mě usmálo alespoň v podobě poukázky na pizzu v hodnotě 15 $. Jak řikáme s mamkou: "Ale dobrýýý, na zemi to nenajdeš". Lepší část ale nastala po celé té večeři. Šla jsem na náš školní basket. Stadion s kapacitou 12 tisíc fanoušků byl téměř plný. Byl to můj vůbec první basketbalový zápas v životě a nejvíc jsem si ho užila. Upřímně, oproti americkému fotbalu je to mnohem lepší pokoukaná, navíc naši vyhráli :)


V pátek jsme všichni čeští studenti dostali pozvání od koordinátorky host families Liz do luteránského kostela, kde se konala taková rozlučková vánoční večeře. Tam došlo k menšímu trapasu, kdy po nás naše rodinky chtěly zazpívat české koledy. Každý uměl tak maximálně pár slov z Nesem vám noviny a Štědrý večer nastal :D

Na sobotní oběd jsme jely s Katarínou k Deb a Stevovi (Deb je dcera naší host family). Bydlení mají krásně na samotě u lesa. Měli jsme u nich super oběd, Steve nám pak ukázal svou sbírku hasících přístrojů a různých výstrojí (mají na všechny cenné kousky dokonce speciálně postavenou budovu) a pak jsme jeli krmit jeleny v takovým vtipným vozítku. 



Neděle už byla taková více studijní, protože se blížily Finals!

Žádné komentáře:

Okomentovat