Tak jsem zpátky!

Protože jsem všechny své zážitky ze západního USA psala až po návratu do ČR, tento článek je takové mé první bilancování po příletu domů. Jestli se chcete ale rovnou vrhnout do cestopisů ze západu USA, ten první z Las Vegas je zde.

---

24. ledna 2016. Dnes je dva dny, co jsem v Česku. Mají tu normální kohoutky, mluví se tu česky, platí se tu v hotovosti a je tu zima :D Ale je to moje "doma". Zatím jsem furt ve spáru jet lagu. Po návratu jsem spala 17 hodin, dneska jsem se zase budila brzo v noci a holt to chvilku potrvá, než se dám zase dohromady.

Když teď tak sleduju CNN a situaci v New Yorku, musím říct, že jsem tomu utekla jen tak tak. Vlastně jsem asi fakt dítě štěstěny, protože jsem vždycky utekla nějakému neštěstí. Den po odjezdu z Las Vegas se tam stala velká autonehoda a 40 mrtvých. Den před příjezdem do Kalifornie tam bylo zemětřesení o 6 stupních. Po odletu z Los Angeles se na město přivalily dva týdny vydatných dešťů a povodně kvůli El Niñu. Během cesty na Floridě bylo 10 mil od nás tornádo a teď to nejposlednejší, unikla jsem o fous sněhovým bouřím v New Yorku a 8 tisícům zrušených letů.

Můj poslední článek ke kansaskému dobrodružství bych chtěla věnovat malému zhodnocení aneb klasický článek alá co mi pobyt v USA dal a vzal.

CO JSEM MI ZA PŮL ROKU V USA ZAŽILA, ZÍSKALA, VIDĚLA,... aneb pár zajímavých čísel

• 5 národních parků
• 21 navštívených států USA
• 3 zbraně, ze kterých jsem střílela u jezera Tuttle Creek
• 2 filmy v kině (Spectre a Crimson peak)
• 1 koncert Taylor Swift
• 10 letů s 5 různými leteckými společnostmi
• 3 koncerty rockových nebo country kapel
• 9 navštívených muzeí
• 1 volání tísňové linky 911
• 5 úspěsně ukončených předmětů
• 2 jízdy na trakaři
• 1 navštívený basketbalový zápas
• 15 získaných amerických kreditů
• 12 600 (!!!) autem najetých kilometrů během mých třech tripů (Západ, Florida, Chicago)
• 2 kostýmy na Halloweena
• 10 upečených chlebů
• 1 sražený los v Yellowstonu
• 5 burgerů
• 8 vypitých Jamesonů v jeden večer (a kupodivu jsem byla v pohodě)
• 5 zaplacených nájmů
• 4 druhy vánočního cukroví, které jsem pekla na svou rozlučkovou vánoční party
• 1 pozorování Super Moonu
• 20 bizonů, kteří nás zastavili na cestě z Yellowstonu
• 1 let balonem
• 3 prezentace vedené v angličtině
• 7 pracovních zápasů amerického fotbalu
• 1 prasečí závody na farmě v Hutchinsonu
• 2 jízdy kabrioletem
• 14 couchsurferů (o Couchsurfingu plánuju napsat ještě speciální článek)
• 1 strávená noc na lodi v Key Westu
• 2 upečené narozeninové dorty 
• 60 cupcaků na Halloweena
• 1 cesta kukuřicovým bludištěm
• 2 návstěvy u sestřenice Zuzky v Kansas City
• 20 upletených copánků kámošovi Ahmedovi
• 0 chycených ryb při rybaření
• 1 show Kevina Harta
• 2 navštívené zápasy Sportingu KC

Je možná něco, co jsem nestihla a určitě bych to chtěla napravit, jestli pojedu do Států znovu. A to:

• Jít na NHL
• vidět gejzír Old Faithful v Yellowstonu
• navštívit Washington DC, Boston a Philadelphii + projít si ještě jednou pořádně New York
• jít na baseball
• zalyžovat si v Rocky Mountains
• vidět Niagárské vodopády
• v Texasu zažít víc než jen dvě hodiny v Houstonu na letišti

CO JSEM POBYTEM NA K-STATE ZÍSKALA?

• Zlepšení angličtiny - to by napsal asi každý člověk, který stráví téměř půl roku v anglicky mluvící zemi. Ale za sebe musím říct, že jsem se zlepšila nejvíc v psané angličině, která mi dělala velké problémy. Furt to ještě není dokonalé, ale napsat 15 stránek v angličtině už pro mě není jak vystoupat Mt. Everest. Musím hlavně poděkovat mé americké spolubydlící Jessi, která mě nejenom opravovala, když jsem řekla nějakou kravinu, ale snažila se pracovat i na mém přízvuku a pomáhala mi se stylem psaní v angličtině a mé gramatice.
  
• Začala jsem mít vztah ke kytkám - Do mého pobytu v Americe jsem nesnášela kytky. Nevydržel mi ani kaktus a když náhodou rodiče odjeli na dovolenou a já musela zalejvat zahradu a všechny kytky v domě, vždycky jsem nějakou buď utopila nebo nechala uschnout. Né že bych je začala v Americe nějak mít ráda, ale začala jsem s tím nejjednoduším a pěstovala bazalku, jarní cibulku, mátu a rozmarýn a kupodivu mi všechno přežilo. A hlavně jsem si tím vylepšila několik pokrmů :)

• Přibrala jsem. No jo, kdo v Americe nepřibral. I když jsem měla za celou dobu asi jen 5 burgerů a nepila jsem colu, bohužel jsem dost ujížděla na cideru Angry Orchard (plný cukru) a veškeré sušenky, muffiny, džusy a deserty jsou přišerně přeslazené. Takže jo, narostl mi trošku zadek, ale zase mám největší prsa za můj život :D
  
• Naučila jsem se pít espresso bez mléka a cukru a fakt se do docela dá pít

• Naučila jsem se víc vážit si peněz. Né že bych si jich předtím nevážila, přece jen mám příjem už od svých devíti let (když do toho počítám i to, když jsem hrála v divadle :D ) a fakt neutrácím za kraviny. Ale ono vás bydlení půl roku mimo rodiče naučí to, že když holt toaletní papír dojde, maminka ho za vás nekoupí. Šampon, mýdlo nebo kondicionér také něco stojí a bez jaru nebo číštících prostředků na podlahu se také neobejdete. Ono se to nezdá, ale na první pohled takové prkotiny mají v měsíčním rozpočtu také podstatnou část.
  Za druhé, když vídím, jaké jsou v Americe úplně královské mzdy a jak snadno se tam dají vydělat peníze, je mi jasné, že si odteď budu v Česku vážit každé koruny mnohem víc než předtím. V USA za dobrou práci náležitě odmění. Hodně se tam jede na motivaci. Uděláš víc - dostaneš víc. Uděláš míň - Nevadí, tvoje mínus. V Česku vám většinou kašlou na nějaké přesčasy, nejradši by z vás stáhli kůži, většina zaměstnání je obzvlášť stresová a povětšinou zaměstnavatel myslí stejně celou dobu na to, jak vás co nejvíc ochcat a dát vám co nejmíň peněz za co největší úsilí. Můžete se sebevíc snažit a zaměstnavatel vás vyhodí s udáním nějakého nesmyslného důvodu a za pár dní si dosadí na vaše místo svého synovce. Díky bohu za dreamjob v RAULu ♥ 
  V Americe má takový obyčejný trhač lístků na fotbale 280 Kč/hod a nemusí vynaložit žádné velké úsilí (podotýkám, že mluvím o platech v Kansasu. Taková Kalifornie nebo Florida je na tom ještě úplně jinak). Servírka si tu bez jakéhokoliv vzdělání jen za úsměv může vydělat i 800 kč/hodinu. Dobře, řeknete si, že životní úroveň je tam ale někde jinde a všechno je mnohem dražší... To sice jo, ale rozhodně tam není zas o tolik dráž v porovnání s tím, o kolik je v USA vyšší mzda než v ČR. Plat v Tampě na pozici Junior Marketing Assistent (čili něco jako podržtaška, kterou dělá téměr každý začátečník v prváku nebo druháku u nás na MKPR) má 80 000 Kč za měsíc.

• Začala jsem číst a vážně STUDOVAT - I když mám své spolužáky strašně ráda a najde se na MKPR pár dobrých profesorů, fakt se mi zpátky nechce (obzvlášť do toho zmatku kolem Emily Welkins apod.) Těším se, až napíšu bakalářku, odstátnicuju a do června to tu doklepu. A vlastně celkově se mi nechce vracet do českého vzdělávacího systému. Americký mi vyhovoval po všech stránkách a je fakt škoda, že v Česku s tím furt nikdo nic nedělá. Už jsem se o vzdělávání rozepisovala v srpnu a i po oficiálním zkouškovém v prosinci jsem nezměnila názor.
  Kdybych to měla ještě jednou trošku shrnout, tak většina zkoušek probíhala on­line přes studijní systém univerzity, výsledky se nám tak objevily hned po dokončení testu. Po celý semestr jsme měli různé druhy zkoušek od malých kvízů, které jsme měli téměř při každé vyučovací hodině, přes průběžné testy každý měsíc, skupinové projekty, individuální projekty, psaní esejů či kratších reakcí na četbu až po závěrečné testy z učiva celého semestru. Na svých známkách jsme pracovali v průběhu celého semestru. Své skóre jsme sledovali průběžně ve studijním systému a měli jsme tak možnost vědět, jak na tom jsme. Každá zkouška či úkol byly hodnoceny jednotlivými body, které se přepočítávají na procenta celkového skóre. Výsledná známka z předmětu (v americkém systému používají písmena) se pak dala snadno vyčíst z procentuální škály A: 100-­90%, B: 89­-80%, C: 79­-70%, D: 69­-60%, Failed: 59% a méně. Od profesorů jsme dostali na konci semestru šanci si známky zlepšit aktivitou nad rámec učiva (účast na nepovinném semináři, výzkumu apod.) Vyučující nám dávali na eseje a písemné zkoušky velmi detailní zpětnou vazbu, takže jsme mohli velmi dobře vidět, kde jsme udělali chyby, popřípadě co se nám povedlo. 
  Docela jsem byla překvapená, když jsem četla příspěvek Péti, která byla v Barceloně. Profesoři prý na Erasmáky koukali dost negativně a dost je oddělovali  od běžných studentů. Učitelé mají prý zahraničních studentů plné zuby, protože automaticky očekávají, že jste sem nepřijeli studovat. Na K-State nikdo neřešil, jestli jsi z Indie, Česka nebo z Brazílie. Nikdo nedělal rozdíly, a to ani takto negativně jako v případě Barcelony ani pozitivně (tím myslím, že by nám zahraničním nějak nadržovali). Měli jsme zkrátka ve všem stejné podmínky jako rodilí mluvčí. Pouze v jednom předmětu se řešilo to, že jsme ze zahraničí, ale to především pro to, aby se Američani od nás mohli něco naučit. Proto jsem měla například prezentaci o uprchlické krizi v Evropě nebo proto jsem psala esej o rozdílech mezi americkou a českou kulturou.

A VZAL MI POBYT NA K-STATE VŮBEC NĚCO?

• Přišla jsem definitivně o britský přízvuk - ne, že bych ho měla nějaký perfektní, ale sedmileté sledování Arsenalu na SkySports a natáčení tří sérií britského seriálu The Musketeers se trošku podepsalo na mém přízvuku. Ale po půl roce mezi Američany je britský přízvum tatam. Žádné tventy botles, ale už jedině tveny bodlzzzz. Žádný NjůJók, ale NůůůJórk, Žádná Vóta ale Vodrrrrr
• možnost jít na festival Signál, každoroční Dny Marianne, jít na koncert Imagine Dragons, pracovat na Jizerské 50, být na Silvestra s lidma z MKPR a slavit s rodinou jejich narozky
• A to je vlastně asi všechno.. :)

ČÍST DÁL