sobota 19. května 2018

Všechny cesty vedou do Říma? Blbost

"Dobrý den, slečno Běhounková, komunikovala jsem v posledních dnech s Temple University a nemám pro vás dobré zprávy." To ten e-mail hezky začíná. Podobných věcí jsem dostávala v posledních měsících dost často. Znáte to, jak se říká, že všechny cesty vedou do Říma? V případě Filadelfie to teda rozhodně neplatilo. Spíš bych řekla, že dostat se na Temple University byla dost náročná cesta bludištěm s několika slepými uličkami. Možná bych měla přepsat titulek na prach, štěrk a udusaná hlína :D Nebo spíš dost hluboký bahno, ve kterým jsem se od listopadu střídavě topila a zase se ode dna odrážela.


To, že mám nyní po pěti měsících nervů oficiální dopis s přijetím na Temple University, je pro mě stále zázrak. A každý den před spaním si říkám, jestli se mi to opravdu nezdá a pořád se mám na pozoru a číhám, kdy se zase objeví nějaký problém. Od listopadu doteď se totiž váhy se závažím POJEDU a NEPOJEDU střídavě houpaly a nikdy to nebylo stoprocentní NE ani ANO. Nějaký flegmouš už by to asi dávno vzdal. Můj bývalý šéf Tomáš, který mi mnohokrát dával kromě pracovních rad i ty do života, mi často říkával: "Když tě někdo vykopne dveřmi, koukej se tam vrátit zpátky oknem." A tím jsem se řídila mnohokrát v případě studijního pobytu na Temple University.

Sepsala jsem něco málo, co předcházelo výběrovému řízení. Kdyby si někdo chtěl počíst o tom, jak probíhá výběrko a co je k tomu třeba, tak tady. Jinak pokračuji dále. 


KOMPLIKACE Č. 1. 


Pár dní po tom, co jsem absolvovala výběrového řízení, přišel e-mail s výsledky. Chvíli jsem sbírala odvahu se na něj podívat. Vidím na prvním místě Aničku, na druhém Šimona a sebe až na třetím místě. No to né, ach jo, první pod čarou. Už jsem to chtěla vzdávat a pak jsem si pozorně přečetla e-mail od koordinátorky, kde mi gratuluje k nominaci. Chvíli to nechápu. Píšu jí e-mail: Jak jako gratulujete? Není tam nějaká chyba? Vždyť jsem třetí a berete jen dva studenty. Odepisuje mi za pár minut. Byli jste všichni tři tak vyrovnaní, že se komise nemohla rozhodnout a vybrat jen dva. Proto jsme poprosili Temple, aby jedno místo, které bylo původně plánované na letní semestr, přesunuli na podzimní a umožnili tak vyjet všem třem. WOW tak pecka! Jedu do Ameriky....

Kdyby se komise rozhodla splnit oficiální kvóty, tak jsem se mezi nominované vůbec dostat nemusela. Nakonec to ale vyšlo. Já do toho ještě po téměř třech letech změnila práci, tak jsem se začala těšit na dvě nové věci v mém životě.




KOMPLIKACE Č. 2

21. listopadu, dva týdny po nominaci, mi přišel další e-mail od koordinátorky. "Nemám pro vás dobré zprávy, váš obor nebudete na škole moci studovat". Když jsem začala zjišťovala podrobnosti, dopátrala jsem se, že smlouva mezi Temple University a FSV je na konkrétní College of Liberal Arts, což jsem dopředu ale nevěděla. No co si pod tím představit - obory jako gender studies, japanistika, psychologie, divadelní vědy.

"Dejte prosím vědět, zda máte zájem o výměnu i za těchto podmínek." No super, takže se hlásím na mediální fakultu a až po přijetí se dozvím, že tu vůbec studovat nemůžu. Začala jsem zjišťovat, jaké obory bych si mohla vůbec vybrat. Jediné, co přicházelo v úvahu, byly American Studies nebo Geography and Urban studies. Po procházení jednotlivých předmětů začínám být pozitivní - Media and American Popular Culture, Geography of the United States and Canada a podobně. To by mě mohlo bavit. Sestavuji plán a posílám ho koordinátorce.

KOMPLIKACE Č. 3

"Slečno Běhounková, bohužel nebudete moci studovat magisterské předměty. Vyberte si proto z balíčku undergraduate". Oukej no tak další komplikace, protože tyhle předměty mi pak nebude moci fakulta uznat po návratu. Nu což, tak si udělám takový studijní výlet. Dávám si dohromady studijní plán plný bizár předmětů jako UFO in American Society, který učí týpek z NASA. American Icons, jehož sylabus začíná větou Elvis Presley, Abraham Lincoln, Barbie, Route 66, Rocky, Disneyland. These are all American Icons. Tak to bude jízda :D


KOMPLIKACE Č. 4

To bych nebyla já, aby se neobjevila další komplikace. Původně mi bylo řečeno, že Temple stačí dodat jakýkoliv oficiální certifikát o úrovni B2. To bylo v mém případě v pohodě, protože už z Kansasu jsem měla certifikát FCE. Slečno Běhounková, bohužel váš FCE certifikát nestačí, budete si muset udělat certifikát TOEFL. Nechápu, proč TOEFL, když požadovaný percentil přesně odpovídá britskému FCE. Nevím, jestli je nějaký problém v tom, že je to britský certifikát, ale nezbývalo mi nic jiného než za 1 pokus o složení testu zaplatit 5300 Kč. 

KOMPLIKACE Č. 5

"Slečno Běhounková, tak jsem dostala nakonec zprávu, že by certifikát FCE uznat mohli." No super, to jste mi to nemohli říct dřív, než jsem vyplázla takový prachy? :D Přesto jsem si sehnala materiály a začala zjišťovat, co certifikát TOEFL obnáší. Tou největší změnou proti FCE je ten, že se celý test dělá na počítači. Nejhorší se zdál být Speaking - mluvíte totiž na mikrofon se sluchátky a vaše mluvení bude někdo hodnotit až zpětně. Do toho vám bliká časomíra a na přípravu odpovědi máte 10 sekund. V jeden moment v místnosti test dělá dalších 30 lidí, takže i přes sluchátka posloucháte ostatní jak řvou a nedá se na to soustředit. 

TOEFL se snaží zjistit, jak jste na tom s akademickou angličtinou, bohužel ne tou business, na kterou jsem byla zvyklá z vysoké školy. Všechna témata se týkala biologie, historie, technických oborů, psychologie apod. Já schytala trilobity, antické Řecko, signály netopýrů, doplňování paliva do vesmírné lodi a nově objevený druh sépie. 10. února jsem tak šla domů s tím, že to určitě nevyjde, ale svět se z toho nezboří, když FCE už mám. 


KOMPLIKACE Č. 6

15. března jsem odevzdávala na Temple University všechny potřebné materiály. Samozřejmě to s TOEFLem dopadlo tak, jak jsem cítila už po ukončení testu. Nedala jsem ho o 10 bodů, nicméně mě to nějak nestresovalo po tom, co mi koordinátorka řekla, že FCE by neměl být problém. Byl. 
Certifikát FCE nakonec nestačí. No skvělý, takže na TOEFL budu muset jít znovu. 

KOMPLIKACE Č. 7

19. březen to byl deadline pro přihlášku ještě na jinou školu v USA, na University of St. Thomas v Minnesotě, která se objevila jen 5 dní předem na fakultním Facebooku. Za rekordní čas jsem dala dohromady všechny potřebné materiály. Když jsem si to nakráčela do kanceláře OSZ, kde už jsem byla ke všem komplikacím skoro jako doma, oznámili mi, že to nějaký trdlo na Facebooku spletlo a tento deadline je rektorátní. Fakultní kolo už proběhlo minulý týden. Sakra!

KOMPLIKACE Č. 8

29. března jsem začala mít takový špatný pocit, že by z Temple nakonec mohlo sejít úplně, pokud certifikát z angličtiny neudělám. Začala jsem hledat, jestli se nedá přihlásit ještě na nějaký jiný výměnný pobyt. V tu chvíli jsem zabrouzdala na přihlašování na Erasmus. Bohužel přihlášky byly do druhého dne a nestíhala jsem přihlášku dát dohromady. I když Leicester, Leeds nebo Rotterdam vypadaly jako super místa.

KOMPLIKACE Č. 9

7. dubna jsem šla na druhý pokus TOEFLu. Vyplázla jsem dalších 5300 Kč a tentokrát už jsem se na certifikát připravovala svědomitěji. Jednak jsem už věděla, do čeho jdu, za druhé mi kolega Honza předal spoustu rad a materiálů a cítila jsem se mnohem lépe než při prvním pokusu. Chobotnice, nervové procesy v mozku, posun prahistorických kontinentů nebo pěstování obilnin v Mexiku mě ale neminuly. Věřila jsem si ale tentokrát mnohem víc. Po dvou týdnech přišly výsledky. Po otevření mailu si začínám hledat nejbližší strom, kde bych si mohla hodit mašli. 78 points. Hádejte, jaká byla hranice, kterou Temple uznává? Ano, 79 bodů. 

Začala jsem se už postupně loučit s tím, že do Filadelfie odletím. Do toho začali mí spolužáci plašit s tím, že vzhledem k tomu, že jsem prodloužila studium a do toho si v prváku udělala jen tak jeden semestr mediálek, budu muset svůj poslední semestr na FSV muset studium platit. A tentokrát se za prodloužení studia platí 22 tisíc Kč/semestr. No to snad ne...

PLÁN B

Nehodlala jsem se smířit s tím, že budu rok doma a čumět do bílé zdi. V nové práci jsem jen externě a do června, takže moje budoucnost začínala být nejistá. Nakonec jsem si vymyslela plán, jak se v červenci seberu a odletím na rok do jihovýchodní Asie a začala s ním postupně seznamovat svoje okolí. Dokonce to i vypadalo, že bych si našla parťáka - spolužačka z gymplu Káťa, s kterou už jsem procestovala Gruzii, hledala taky podobného spolucestovatele a myšlenky někam odletět na delší dobu se proháněly i v její hlavě.

V tuhle chvíli jsem si vzpomněla na slova, která mi říkal bývalý šéfík a kamarád Tomáš. Když tě někdo vykopne dveřmi, koukej se vrátit oknem. Nedalo mi to a napsala jsem koordinátorce, jestli ještě není nějaká šance, že by mi Temple jeden bod odpustila nebo by udělala v mém případě výjimku.

KOMPLIKACE Č. 10

Naše koordinátorka udělala další krok navíc a poprosila Temple, jestli by v mém případě nemohli udělat výjimku. Váhy se tentokrát přehouply a já byla k prohlášení za oficiálně přijatého studenta o kus zase blíže. Přišla zpráva, že přimhouří v mém případě oči, pokud do pár dní dodám od fakulty oficiální potvrzení o mé jazykové způsobilosti. Nevím proč, ale během celých 5 let na VŠ jsem měla povinný akorát jeden seminář angličtiny. Proto jediným, kdo mi angličtinu mohl potvrdit, byla Američanka Pamela, která mě měla v prváku na předmět English in Marketing. Díky bohu si mě pamatovala a napsala mi úžasné doporučení, které mi Temple Univesity přijala. Huráááá


DRŽTE PALCE

24. duben. Vypadá to, že všech 10 komplikací, které se mi připletly pod nohy, se mi povedlo překonat a já konečně dostala akceptační dopis, ke kterému jsem se dostávala půl roku. Kupodivu v něm ani nebyla chyba ve jméně, kterou mi původně Temple udělala ve všech oficiálních dokumentech.

V mém případě se sešlo několik náhod, určitě hrálo roli i štěstí, ale také chuť se nevzdávat. Snad už se žádná komplikace nestane - držte mi palce!

Žádné komentáře:

Okomentovat