DEN 11: Po západním pobřeží do San Francisca

Už jsme měli té zimy docela po krk a těšili se, až se dostaneme konečně na jih do slunné Kalifornie. Ono to v lednu zas není taková paráda, ale cokoliv nad 10° C bez deště pro nás bylo přijatelné. Při výjezdu z Portlandu jsme měli ošklivé a deštivé 2 °C. Tou dobou bylo v San Franciscu nebo San Diegu přes 20° C.

DEN 11: 28. prosince 2015

Na jih do San Francisca nás čekala docela dlouhá trasa, nějakých 1100 kilometrů. Bylo jasné, že budeme muset na téhle cestě udělat minimálně jednu pauzu. Andy přišel s tím, že zhruba v polovině je národní park Redwood. Vyjížděli jsme na noc, takže byl plán, že tentokrát opravdu uvidíme východ Slunce. Nějak nám to zase nevyšlo. 

Redwood park jsme ani nějak důkladně neprocházeli. Byl to takovej českej lesík, akorát s trošku vyššími stromy. Navíc tu byl zase sníh. Už jsme ho za tu dobu měli fakt plný zuby, takže jsme radši co nejdřív mazali dál za teplem. Problém byl, že naše lednička byla úplně vyžraná a poblíž nebyl žádný supermarket. Pomalu nám docházel i benzín. Prázdnou ledničku beru na sebe, to byl můj přešlap. Měla jsem po celou dobu cesty jen jediný úkol, a to udržovat naše žaludky plné a tentokrát jsem to trošku podcenila. To samé ale udělali i kluci s naším autem. Benzín nám pomalu docházel a my to měli k té nejbližší čerpací stanici podle Googlu jen těsně na dojezd.

Díky bohu nám to vyšlo. Benzínka vypadala asi tak, že uprostřed totální pustiny vedla ze země jedna osamocená hadice. Nebyl u ní ani název benzínky a navíc na první pohled vypadala, že už z ní dlouho nikdo benzín nečerpal. Naštěstí zdání klamalo, kupodivu nám naplnila celou nádrž a navíc jen za 2,6 $/galon, což je v přepočtu asi 15 korun za litr. Na Kalifornii slušná cena.

Auto už dostalo svoji dávku, ale nám pořád kručelo v žaludku a do nejbližšího města daleko. Erke objevil, že by mělo být za pár kilometrů opět uprostřed ničeho nějaké bistro. Světe div se, ale opravdu tam bylo. Na první pohled to zase vypadalo, že je to nějaký opuštěný barák, kam už dlouho nikdo nezavítal. Otevřeli jsme dveře, nahlas pozdravili a zezadu z kuchyně dorazil manželský pár. Vysmátí byli od ucha k uchu, asi k nim konečně někdo zavítal :D

Objednali jsme si všichni totální kotel žrádla. Já míchaný vajíčka, palačinky s javorovým sirupem a ovocem a k tomu obří kafe. Kluci si nabrali slaninky, párečky a hash browns, což mi teda vůbec nechutná. Pro ty co to neznají, tak jsou to vlastně nastrouhané brambory usmažené na oleji. Kdyby to mělo alespoň nějakou chuť, připodobnila bych to našim bramborákům. Už s plnými žaludky jsme vyrazili směr Patrick's Point State park, což byl takový menší výběžek do oceánu, s nádherným výhledem. I když to podle fotek vypadá, že jsme měli konečně teplo, bylo pouhých 8°C. Ale výšlap nahoru nás s Boggym alespoň trošku zahřál.

Během dne nám zavolal Jack, což byl Andyho kámoš z Austrálie, který s námi studoval na K-State. Jack druhý den odlétal domů ze San Francisca, tak se k nám na poslední den své cesty připojil.

Na Jacka mám v průběhu studia takové dvě intenzivní vzpomínky. Jednu, když mě vezl na rámu kola z Aggieville domů a po pár metrech se se mnou vyboural. Druhá byla jen několik dnů stará. Při našem posledním dni v Kansasu se tak opil, že nebyl schopný odjet k sobě na kolej. Já hodná Pája ho vzala k nám na byt, aby se nemusel trmácet tři čtvrtě hodiny k sobě. Byl ale totálně jako dělo. Docela jsem měla o něj strach, aby se v noci neudusil a chodila jsem ho každou hodinu do obýváku kontrolovat, jestli dýchá. Akorát jsem nestihla předejít jednomu momentu, kdy se v noci probudil. Spletl si záchod se skříní, tu odsunul a solidně nám tam pokropil zeď v obýváku. Navíc ráno stihl odejít, ještě než jsem se probudila, takže jsem po něm tuhle nádheru musela před odletem uklízet.

Nicméně to mi Jack vynahradil hned, jak za námi odpoledne dorazil. Kamarádi ho přivezli na parkoviště kousek před San Franciscem, kde jsme ho nabrali. Jack moc dobře věděl, co se udělal, takže se omluvil tím nejlepším možným způsobem. Přivezl spoustu žrádla k pozdější véče :D

S plným bříškem jsem si natáhla. Kluci furt žvanili o ničem, tak jsem využila situace a lehla si dozadu do auta. Boggy řídil opět jako prase, tak jsem se občas překulila z levýho rohu doprava a zase naopak. Najednou mě probudilo, jak kluci pustili na plný koule Dani California od Red Hot Chilli Peppers a k tomu začali šíleně hulákat. Promnula jsem si oči a najednou koukám ven. Ty bláho my jsme přímo na Golden Gate! Nechápu, jak jsem mohla tak dlouho spát. Díky bohu, že kluci začali kvílet, jinak bych o tuhle nádheru přišla. 

Než začnu sepisovat zážitky ze San Francisca, nalaďte se! :)