Taylor Swift, můj "budík" z Jamajky a pozorování rudého Měsíce

Už jsem tu zhruba měsíc a půl. Napsala jsem za tu dobu 18 článků a dnes mě také překvapilo číslo 3000 zobrazení :) A to jsem si původně říkala, jak si budu psát jen osobní deníček, abych za několik desítek let mohla předčítat vnoučatům, jak si jejich babča užívala Ameriku.

Minulý týden se toho stalo opět plno. Koncert Taylor Swift, první "neúspěch" ve škole, návštěva muzikálu s naší host family, ale také seznámení s mým novým americkým Buddym. Říkám mu "můj budík". Už ví, co to v češtině znamená, takže občas říká, že jsem jeho "alarm clock").

Fashion okénko: Ponožky do půlky lýtek a sportovní kraťásky za každých okolností!

Uznávám. Je to trošku paradox, aby někdo jako já hodnotil módu. Člověk, který nesnáší nakupování, v obchoďáku je maximálně jednou za čtvrt roku a ideálně s přesným plánem, co koupit. Bez žádného zkoušení, rovnou pro určitou věc a pokud  nákup hadrů nezvládnu do hodiny, už je to pro mě přesčas. Můj plán je vždycky nakoupit všechno oblečení najednou, abych sem zase pár měsíců nemusela jít. A boty kupuju zásadně až v tu chvíli, když už se totálně rozpadají. 

Nicméně, Kamči post na Facebooku (která aktuálně studuje v Nebrasce) mě přiměl napsat tento článek věnující se podivné módě mých amerických spolužáků a spolužaček. Jestli jsem už v předchozích postech tvrdila, jak mi přijdou Amíci většinou jako takoví znudění xichti bez šťávy alá "mouchy snězte si mě" a bez jakýchkoliv odboček z klasické průměrnosti, tak to samé platí i v módě.

Prasečí závody, výročí 11. září a kluk, co dal řetízek do jiného hrníčku

Ač by se zdálo, že týdny jsou v Kansasu jeden velký stereotyp, opak je pravdou. Sice nechodím běhat do Central parku, neprocházím se každý večer po Time Square ani si nedělám selfie u Golden Gate Bridge. Zatím jsem vlastně skoro nevytáhla party z Manhattanu, kromě jednoho většího výletu do Kansas City a do muzea Amelie Earhart v Atchinsonu. Ale spousta se toho dá zažít přímo tady v Manhattanu. Přesto jsme v neděli zamířili na jih Kansasu na velký "zemědělský festival" Kansas State Fair.

Není fotbal jako fotbal

Kdykoliv musím našemu fotbalu říct soccer, nejdřív mi projede mráz po zádech a hned poté se mi vybaví tento obrázek. Jo, Američani prostě vždycky musí mít něco spešl.

Každopádně, řekla jsem si, že když už tu jsem, tak samozřejmě nesmím vynechat i ten jejich fotbal, americký. Na naší univerzitě je dost známý a dost dobrý tým Wildcats. Hraje ligu Big 12, což je nejspíš jedna z těch lepších. Ještě před tím, než jsem na první zápas sezony šla, chtěla jsem se trošku připravit a přečíst si pravidla....No...dostala jsem se asi do třetiny, když jsem to vzdala....Ale zpátky k samotnému zápasu....

Americký fotbal, ozbrojený černoch ve škole a 75 hambáčů za sekundu

Jo a je to tady, nestíhám psát články. A to nejen kvůli škole, ale opravdu je tu pořád co dělat. Jednou jdete na véču s rodinou do mexické restaurace, podruhé na zápas amerického fotbalu, jindy si zas zahrát do baru kulečník. Za posledních dní se tady toho stalo opravdu hodně. Měli jsme ozbrojenýho černocha na škole, Pája dostala pozvání na rande, vyzkoušela jsem si také pravé brazilské barbecue a také se tu každým dnem dozvídám spoustu nových informací, o které se s vámi ke konci článku podělím.